Menu

Naše objevy

Nepřehlédněte rubriku, ve které dvakrát týdně představujeme aktuální výzkumy a objevy našich vědců.


Sezónní proměnlivost společenstev brouků v horách tropické Austrálie

Náš svět se pozvolna mění kvůli globálnímu oteplování. Jedním z důsledků rostoucí teploty klimatu jsou i geografické posuny ve výskytu celé řady organismů. Tyto posuny se týkají jak zeměpisné šířky, tak i nadmořské výšky. Podle některých odborníků by těmito posuny kvůli změnám teplot měla být obzvláště postižena společenstva v tropech. Týká se to i tropického hmyzu, u něhož sice relativně dobře známe výskyt společenstev na gradientu nadmořské výšky, ale zatím nevíme mnoho o jeho sezonalitě v různých nadmořských výškách.

Carl Wardhaugh z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a novozélandského institutu Scion (New Zealand Forest Research Institute) s dalšími kolegy prozkoumal sezónní proměnlivost společenstev brouků ve dvou různých oblastech australských vlhkých tropů v severním Queenslandu. Zajímali se o početnost brouků a také o druhovou bohatost jejich společenstev. Výzkum probíhal v oblasti hory Mount Spec v národním parku Paluma, kde badatelé studovali brouky v nadmořských výškách 350, 600, 800 a 1 000 metrů, a také v oblasti Atheron u hory Mount Fisher, kde probíhal výzkum v nadmořských výškách 100, 200, 400, 600, 800 a 1 000 metrů.

Sezónní výskyt brouků byl nejvíce ovlivněn teplotou, zatímco dešťové srážky měly jen malý význam. Nadmořská výška ve skutečnosti měla na početnost brouků a jejich druhovou početnost jen mizivý vliv. Běžné druhy brouků ve sledovaných územích se podle všeho dovedou dobře přizpůsobovat konkrétním podmínkám na stanovišti. Většina zaznamenaných druhů brouků se vyskytovala v širokém rozmezí nadmořských výšek. Výsledky výzkumu vedly autory studie k závěru, že mnohé druhy brouků, které obývají vlhké tropy v Austrálii a nejspíše i jinde, nejsou tak zranitelné změnami klimatu, jako tomu je v případě jiných organismů.

Wardhaugh, C. W., Stone, M. J., Stork, N. E. 2018. Seasonal variation in a diverse beetle assemblage along two elevational gradients in the Australian Wet Tropics. Scientific Reports 8: 8559.

Kontakt: Carl Wardhaugh (carl.wardhaugh at gmail.com)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jaký vliv má zvídavost na schopnost ptáků rozeznat dravce?

Živočichové jednoho druhu nejsou úplně stejní. Velmi často se v chování rozmanitých živočichů projevuje jejich osobnost. Typ osobnosti přitom může úzce souviset s přežíváním, úspěchem při rozmnožování, sociálním postavením, šířením nebo třeba promořením parazity. Osobnost jedince hraje velkou roli i v tom, jak si dotyčný živočich poradí při setkání s predátorem. I když jde v takovém případě o život, reakce jedinců se může značně lišit.

Jana Nácarová, Petr Veselý a Roman Fuchs z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích testovali vliv exploračního chování, čili míry zvědavosti u běžných pěvců sýkor koňader (Parus major), pocházejících z volné přírody, na schopnost jednotlivých ptáků zhodnotit míru rizika, které představoval predátor. V těchto experimentech používali důmyslné přestavitelné dřevěné figuríny významného predátora sýkorek, krahujce obecného (Accipiter nisus), naopak zcela neškodného holuba (Columba livia f. domestica), a pak také figuríny chiméry, které představovaly kombinace těchto dvou ptáků.

Experimenty ukázaly, že méně zvědavé (slow explorers) a zvědavé (fast explorers) sýkory se v reakcích na predátora a jeho chiméry zase tak zásadně neliší. Méně zvědavé sýkorky mají ale obecně sklony být v přítomnosti kompletní figuríny dravce, tedy krahujce opatrnější. Zvědavé sýkorky mají tendenci si figurínu v experimentu důkladně prohlížet. Na druhou stranu, méně zvědavé sýkorky berou všechny figuríny, tedy krahujce i holuby, jako méně ohrožující, než jak se k nim stavějí zvědavé sýkorky. Odpovídá to dosavadním poznatkům, podle nichž jsou méně zvědavé sýkorky více obeznámené s okolím a dovedou rozeznat kompletní figuríny krahujce jako rizikové. Zároveň je méně matou figuríny chiméry, které správně vyhodnotí jako bezpečné.

Nácarová, J., Veselý, P., Fuchs, R. 2018. Effect of the exploratory behaviour on a bird’s ability to categorize a predator. Behavioural Processes 151: 89–95.

Kontakt: RNDr. Petr Veselý, Ph.D. (petr-vesely at seznam.cz)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Objev nového pederinu v sinici z vodních květů

Když se kvůli nadbytku živin přemnoží sinice a vytvoří na hladině stojaté vody „vodní květ“, tak to obvykle vnímáme jako problém. Vodní květy znehodnocují vodu ke koupání a produkují celou řadu biologicky aktivních látek, mezi nimiž jsou i nebezpečné toxiny. Zároveň ale právě sinice z vodních květů představují bohatý zdroj velmi zajímavých látek, které by bylo možné využít pro potřeby medicíny, biotechnologií i dalších odvětví. 

Mezi biologicky aktivní látky, které jsou atraktivní pro biologický i lékařský výzkum, náležejí i látky z rodiny takzvaných pederinů, které byly doposud izolovány ze symbiotických organismů rozmanitého evolučního původu. Jeden z pederinů je známý kvůli souvislosti s dermatitidou vyvolanou u lidí brouky. Zároveň o pederinech víme, že v některých případech velmi účinně působí proti nádorům, díky selektivní inhibici eukaryotních ribozomů. Biosyntéza těchto látek probíhá poměrně neobvyklým způsobem.

Jan Mareš z Centra Algatech v Třeboni, Biologického centra AV ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a jeho spolupracovníci nedávno objevili nový pederin, který pojmenovali cusperin. Nepochází ale ze symbiotického organismu, nýbrž z volně žijící sinice Cuspidothrix (dříve Aphanizomenon) issatschenkoi. Jde o první případ pederinu, který produkuje volně žijící organismus. Zmíněná sinice Cuspidothrix issatschenkoi je přitom plaktonním druhem, který se často účastní tvorby toxických vodních květů. Nově objevený cusperin postrádá cytotoxickou aktivitu ostatních členů této rodiny látek. Je tedy otázkou, k čemu tyto látky sinice vlastně potřebují.

Kust, A., Mareš, J., Jokela, J., Urajová, P., Hájek, J., Saurav, K., Voráčová, K., Fewer, D. P., Haapaniemi, E., Permi, P., Řeháková, K., Sivonen, K., Hrouzek, P. 2018. Discovery of a Pederin Family Compound in a Nonsymbiotic Bloom-Forming Cyanobacterium. ACS Chemical Biology 13: 1123–1129.

Kontakt: RNDr. Jan Mareš, Ph.D. (jan.mares at centrum.cz)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nový rod sinic Nunduva pochází ze skalnatých mořských pobřeží

V posledních letech byla publikována řada studií o sinicích v tropech. Přesto je taxonomická diverzita tropických sinic doposud málo známá. Mezinárodní vědecký tým, jehož členy byli i Jeffrey Johansen a Tomáš Hauer z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Botanického ústavu AV ČR v Třeboni, studoval mořské sinice z pobřežních zón v tropických oblastech Mexika. Při tomto výzkumu zjistili, že ve většině analyzovaných nárostů sinic na mořském dně skalnatých pobřeží převládají doposud neznámé vláknité sinice. Často některými morfologickými znaky připomínají sinice rodu Brasilonema, ale v jiných znacích a také v ekologických nárocích se od nich liší.

Badatelé odebrali vzorky těchto sinic a zpracovali je s využitím polyfázického přístupu, kdy do výzkumu zahrnuli morfologické, ekologické a fylogenetické informace. Studované sinice pocházejí z přílivových zón v zátokách San Agustín a Tangolunda, a rovněž z pláže Playa Hermosa. Ze sinic badatelé získali sekvence genu 16S rRNA s přidruženou sekvencí 16S–23S ITS regionu a na jejich základě vypracovali fylogenetickou analýzu.

Výsledky analýz ukazují, že studované sinice ze skalnatých pobřeží Mexika náležejí do vývojové linie čeledi Rivulariaceae, do blízkosti druhu Kyrtuthrix huatulcensis. Badatelé také zjistili, že nejde o sinice výhradně z tropických moří, ale že k nim patří i populace z atlantického pobřeží Anglie. Studované sinice nakonec popsali jako nový rod pro vědu, který nazvali Nunduva. Jméno pochází z jazyka Mixtéků, jednoho z mexických etnik s dlouhou historií a označuje název státu Oaxaca v jihozápadním Mexiku, v němž Mixtékové žijí, a odkud také pocházejí zkoumané sinice. Prozatím v tomto rodu popsali 4 druhy, ale není vyloučeno, že se jejich počet ještě zvýší.

Gonzalez-Resendiz, L., Johansen, J. R., Alba-Lois, L., Segal-Kischinevzky, C., Escobar-Sanchez, V., Garcia, L. F. J., Hauer, T., Leon-Tejera, H. 2018. Nunduva, a new marine genus of Rivulariaceae (Nostocales, Cyanobacteria from marine rocky shores. Fottea 18: 86-105.

Kontakt: RNDr. Tomáš Hauer, Ph.D. (tomas.hauer at prf.jcu.cz)

Archiv článků