Menu

Jak divoce žijící ptáci rozeznávají predátora?


Ptáci se obvykle pohybují rychle a ve trojrozměrném prostoru, takže se musejí ve svém prostředí velmi dobře orientovat. Rozhodně to platí to i pro ptáky, kteří se stávají kořistí dravců. Orientace v prostředí a rozeznání dravce je často otázkou života a smrti. Rozeznávání objektů a jejich řazení do kategorií se přitom jenom vzácně studuje u předem netrénovaných volně žijících živočichů.

Petr Veselý, Nela Nováková a Roman Fuchs z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích studovali volně žijící sýkorky, které v zimě navštěvovaly krmítko. Zjišťovali přitom, jak tyto sýkorky rozeznávají predátora. V roli predátora jim posloužily různě upravené figuríny krahujce obecného (Accipiter nisus), které badatelé umisťovali do blízkosti krmítek. Krahujci jsou dravci menšího vzrůstu, kteří se vyloženě specializují na lov malých ptáků. Důmyslné figuríny krahujců byly vyrobeny tak, že je možné je rozložit na 3 kusy, které pak lze poskládat libovolným způsobem. Výsledné figuríny mohou mít hlavu nahoře (v normální pozici), uprostřed těla anebo dole.

 

Co na to říkaly sýkorky? Výsledky experimentů ukázaly, že se sýkorky stejnou měrou obávají všech tří použitých typů figurín, tedy krahujců s hlavou nahoře, hlavou uprostřed těla i s hlavou v dolní části. Vše nasvědčuje tomu, že poloha hlavy krahujce nehraje u sýkorek při rozeznávání krahujce jako nebezpečného objektu rozhodující roli. Pro sýkorky je zřejmě zásadní pouhá přítomnost klíčových prvků dravce a jejich konkrétní prostorová pozice na těle predátora není až tak důležitá.

Nováková, N.Veselý, P.Fuchs, R. 2017. Object categorization by wild ranging birds – Winter feeder experiments. Behavioural Processes 143: 7-12.

Kontakt: RNDr. Petr Veselý, Ph.D. (petr-vesely at seznam.cz)