Zoologie a parazitologie


Zoologové a parazitologové našeho centra se dělí na tři celky:

I. Ornitologie

Ornitologická skupina se zaměřuje především na výzkum rybáka dlouhoocasého (Sterna paradisaea). Jedná se o druh, který hnízdí v oblastech vysoké Arktidy a každoročně migruje do zimovišť v okolí Antarktidy.

  1. Hnízdí chování rybáků dlouhoocasých a jeho ovlivnění lidskou přítomností.

Na Špicberkách rybáci hnízdí většinou v tundře daleko od lidských osad, ale dokážou hnízdit i v bezprostřední blízkosti lidí (v městečkách Longyearbyen a Ny-Ålesund jsou hnízda přímo mezi domy a podél cest). Vzhledem k rostoucímu zatížení turistikou jsou rybáci lidmi rušeni stále intenzivněji i v koloniích daleko od lidských sídel a nás zajímá, jak na rostoucí rušení reagují.

  1. Latence návratu na hnízdo po vyrušení lidmi.

Studie zabývající se rychlosti návratu vyrušených rybáků ukázala, že se rybáci hnízdící na často rušených lokalitách vrací na hnízdo a k inkubaci vajec mnohem rychleji než rybáci na nerušených lokalitách. To nám ukazuje, že rybáci hnízdící ve městech mohou být adaptováni na lidskou přítomnost. Podobný trend navyknutí ptáků na lidský faktor můžeme sledovat i u nás, kde právě městští ptáci využívají řadu výhod z pobytu jako například větší potravní nabídku v podobě odpadků nebo nižší predační tlak.

  1. Obrana hnízd rybáků proti ptačím predátorům.

Do blízkosti hnízd rybáků umísťujeme modely predátorů hnízd (vajec i mláďat) a dospělců a vyhodnocujeme intenzitu reakce rybáků. Ve vysoké Arktidě je predátorů obecně méně než v nižších zeměpisných šířkách. Na Svalbardu se vyskytují pouze hnízdní predátoři – racek šedý, chaluha velká a chaluha příživná.  Zatímco v nižších zeměpisných šířkách se rybáci tolik nesetkávají s chaluhami, ale naopak přibývají další druhy velkých racků (např. racek mořský), ale i jiné druhy jako krkavec velký nebo predátor dospělců sokol stěhovavý. Hlavní myšlenkou tohoto projektu je zjistit, zda rybáci reagují na známé ptačí predátory stejně jako na ty neznámé.

  1. Ekologické aspekty nejdelší migrace mezi živočichy.

Rybák dlouhoocasý je řazen mezi nejdále migrující ptáky vůbec. Každoročně podniká tahovou cestu z hnízdišť na severní polokouli do zimovišť v okolí Antarktidy. Za rok je tak schopný uletět až neuvěřitelných 100 000 km (nejdelší naměřená tahová cesta). My pomocí speciálního zařízení (geolokátory) mapujeme migraci rybáků z hnízdních kolonií v Longyearbyen.

Složení skupiny: 

Za Centrum polární ekologie: Tereza Hromádková, Michaela Syrová, Václav Pavel

Externí spolupracovníci: Martins Briedis (Švýcarský ornitologický institut), Jiří Flousek (Krkonošský národní park), Petr Veselý (PřF Jihočeská univerzita v ČB)

II. Parazitologie a infekční biologie

1. Studium životních cyklů motolic čeledi Opecoelidae z plžů Buccinium spp.a čeledi Gymnophalidae z mlžů Mya truncata a Hiatella arctica.

2. Studium životních cyklů dalších helmintů ryb a mořských bezobratlých živočichů.

3. Vyšetřování tkání a orgánů vybraných bezobratlých i obratlovčích hostitelů s cílem histologických studií parazitů ze skupin Apicomplexa, Myxozoa, Microsporidia, Ciliata a izolace amfizoických améb.

4. Mapování biodiverzity litorálních biocenóz

5. Střevní paraziti suchozemských savců a ptáků.
Vyšetření trusu pomocí klasických koprologickýchi metod a molekulárních analýz. Zvláštní pozornost je věnována parazitům polárních lišek (Vulpes lagopus) a ledních medvědů (Ursus maritimus), jakož i parazitům introdukovaných savců (hraboši Microtus levis a psi).

6. Pátrání po arbovirech a viru ptačí chřipky
Komáři Aedes nigripes (larvy a dospělé samice) a klíšťata Ixodes uriae jsou pomocí molekulárních metod vyšetřována na přítomnost arbovirů. Orofaryngeální a kloakální výtěry jakož i trus vybraných ptačích druhů jsou testovány na přítomnost virů chřipky. Protilátky proti viru ptačí chřipky byly nalezeny v sérech racků tříprstých (Rissa tridactyla).

Složení skupiny: Oleg Ditrich, Eva Myšková

III. Ekologie terestrických a sladkovodních bezobratlých

1. Vývoj půdních společenstev na ekologických gradientech
Arktická půda reflektuje řadu dobře zřetelných environmentálních gradientů včetně iniciálních stadií. Vyskytují se zde především zástupci mikrofauny a mesofauny s menším množstvím druhů. Náš výzkum je zaměřen na analýzu společenstev půdní fauny z pohledu taxonomického a funkčních vazeb uvnitř půdního prostředí i navenek.

2. Sladkovodní jezera a potravní sítě.
Arktická jezera jsou typická zjednodušeným systémem potravních sítí od producentů ke konzumentům a karnivorům, což umožňuje analýzu jejich relativního významu a hledání odpovědí na specifické ekologické otázky. Rozdíly ve tvaru, chemii, stáří a fyzikálních podmínek umožňují srovnání populací pod vlivem různých faktorů.

3. Ekofyziologie a funkční adaptace půdních organismů
Tvrdé podmínky života v Arktidě jsou podmíněny rozvojem fyziologických a ekologických adaptací k přežívání půdní fauny za nízkých teplot a častého sucha. Studujeme tyto adaptace půdní mikro a mesofauny za použití pokročilých kvantitativních vzorkovacích metod.

Kontaktní osoba: Miloslav Devetter