• Úvod
  • Úspěchy - Přírodovědecká fakulta JU

Členové katedry botaniky se podíleli na vývoji metody pro posuzování pestrosti biodiverzity

Jan Lepš z katedry botaniky PřF je spolu s Carlosem P. Carmonou a Francescem de Bello členem mezinárodního týmu vědců, kterým se podařilo vyvinout metodu, jež umožní přesně posuzovat a vyhodnocovat data týkající se pestrosti biodiverzity.

Biodiverzita je důležitá pro fungování ekosystémů a představuje rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích. Organismy se ve společenstvu navzájem liší a zastávají také různé funkce.

„Právě to, jak jsou organismy ve společenstvu různé ve svých funkcích, vyjadřuje takzvaná funkční diverzita. Ta je založena na měření funkčních vlastností různých druhů. Metod, jak kvantifikovat funkční diverzitu, se v poslední dekádě objevila celá řada a charakterizují různé její aspekty. Například jaká je variabilita funkčních vlastností v rámci druhu, jak se druhy liší mezi sebou nebo jak se funkční vlastnosti liší s měnícím se prostředím. Každá z metod vychází z trochu jiných předpokladů a výsledky studií jsou potom bohužel velmi obtížně porovnatelné. Na základě našich zkušeností z mnoha terénních projektů jsme proto vyvinuli systém, který umožní hodnotit různé aspekty funkční diverzity jednotným způsobem. Tím se mohou srovnávat výsledky různých studií, což bylo dosud prakticky nemožné. Sestavená metoda tak umožní lépe odpovídat na otázky současné ekologie,“ upřesňuje Jan Lepš.

Plné znění článku je dostupné na: https://authors.elsevier.com/a/1SvWIcZ3WXZZA

Doktorka Lenka Gahurová a její nová skupina Vývojové epigenetiky a bioinformatiky získala prestižní grant GAČR Junior Star

Doktorka Lenka Gahurová s novou skupinou Vývojové epigenetiky a bioinformatiky získala prestižní pětiletý grant GAČR Junior Star 

Doktorka Lenka Gahurová z Katedry molekulární biologie a genetiky získala prestižní pětiletý grant GAČR Junior Star pro svou novou skupinu Vývojové epigenetiky a bioinformatiky

Skupina se zabývá studiem molekulárních, zejména epigenetických, mechanismů a evoluce dlouhodobé kvality vajíček a vaječníků dlouhověkých savců. Jako hlavní model slouží afričtí rypoši, podzemní hlodavci žijící přes 30 let, s mnoha netradičními vlastnostmi, jako je velká odolnost vůči rakovině a život ve skupinách, kde se množí jenom jeden pár. Kromě Afriky žijí tito unikátní tvorové i na naší fakultě, v jednom z druhově a početně nejbohatších rypoších chovů na světě, který založil Radim Šumbera během svého Ph.D. studia na Katedře zoologie před přibližně 20 lety.

Dr. Dagmara Sirová získala prestižní stipendium pro ženy ve vědě

Galerie:
  • images/PRF/uspechy/03.06.2014/775s.jpg,
  • images/PRF/uspechy/03.06.2014/776s.jpg,
  • images/PRF/uspechy/03.06.2014/777s.jpg,

Vědkyně z Katedry biologie ekosystémů se stala jednou ze tří vítězek letošního ročníku soutěže L´Oréal Pro ženy ve vědě.

Program podporující talentované vědkyně již po osmé ocenil výjimečné projekty na poli české vědy. Celosvětově probíhající projekt se koná pod záštitou organizace UNESCO a odborným garantem v České republice je Akademie věd ČR. Za dobu existence projektu podpořil L´Oréal celkem šesti miliony korun již 24 českých vědkyň.

Boj o ocenění byl v letošním roce velmi náročný, protože počet přihlášek do programu se oproti loňskému roku zdvojnásobil. S počtem 67 přihlášených se letošní ročník zařadil k nejúspěšnějším v historii projektu. Do finále odborná porota vybrala 13 nejlepších vědeckých prací a jejich autorky dostaly možnost je osobně obhájit před odborníky z Akademie věd ČR, zástupci České komise pro UNESCO a také před generálním ředitelem společnosti L´Oréal Laurentem Boukobzou. Tři laureátky převzaly ocenění, každá v hodnotě čtvrt milionu korun, na slavnostním vyhlášení v Café Louvre v Praze 29. 5. 2014.

RNDr. Dagmara Sirová, Ph.D. pracuje na Katedře biologie ekosystémů a její dlouhodobý výzkum se zabývá interakcemi mezi rostlinami a mikroorganismy. Se svým vědeckým týmem zkoumá bakterie, které dokáží pozitivně ovlivňovat růst a vitalitu rostlin. Jako modelový organismus využívá bezkořenovou rostlinu – bublinatku.

K tématu žen ve vědě Dr. Sirová říká: „Přítomnost žen ve vědě je velmi důležitá, protože ženy přinášejí jiný pohled na vědu a výzkumné problémy. Svět má momentálně mnoho naléhavých globálních témat, které je nutné řešit, a ženský přístup je leckdy přínosný.“

Doktorka Sirová je již třetí vědkyní z Přírodovědecké fakulty, která se stala laureátkou výše zmíněného ocenění. V roce 2011 byla mezi vítězkami Dr. Alena Krejčí, která tak získala podporu pro svůj projekt zkoumající buněčné signalizace, o dva roky dříve slavila se svým projektem úspěch absolventka PřF JU Dr. Alena Zíková, která v současné době púsobí na Parazitologickém ústavu AV ČR. 

Fotografie poskytla agentura AMI Communications.

Dr. Jiří Kratochvíl z UFY získal významné ocenění Česká hlava

RNDr. Jiří Kratochvíl, Ph.D. z Katedry fyziky PřF JU dosáhl ocenění Česká hlava v kategorii Doctorandus za technické vědy, a to za výzkum v oblasti nanomateriálů pro biolékařské aplikace.

Jiří Kratochvíl působí jako pedagog a vědec na Přírodovědecké fakultě JU, kde také prováděl multidisciplinární výzkum v rámci spolupráce Katedry fyziky, Katedry chemie a Ústavu medicínské biologie s Katedrou makromolekulární fyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Kromě České hlavy získal řadu ocenění za svůj výzkum na prestižních mezinárodních konferencích, a byl vybrán jako vynikající mladý vědec na setkání s nositeli Nobelovy ceny v Lindau, které popsal v rozhovoru pro časopis Journal JU. Mezi jeho vášně patří vedle vědy také programování. Může se pyšnit oceněním Mobilní aplikace roku v kategorii Hry.

Dr. Kratochvíl se věnuje nanomateriálům především na bázi nanočástic připravených pomocí takzvaných plynových agregačních zdrojů. Při této vakuové technice dochází k tvorbě nanočástic z přesycených par kovů generovaných pomocí nízkoteplotního plazmatu. Ve své práci se zabývá výzkumem a vývojem biokompatibilních antibakteriálních povlaků na bázi nanočástic a antibiotik. Možnost nanést tyto organicko/inorganické antibakteriální povlaky na povrch tělních implantátů spolu s možností řídit uvolňování antibakteriálních činidel z jejich objemu by mohla představovat velmi zajímavou alternativu k systemické léčbě antibiotiky. Dále se zabývá vývojem 1D a 2D gradientních nanočásticových povrchů s řízenou smáčivostí, drsností a plazmonickými vlastnostmi, které využívá pro vývoj nových biodetekčních metod.

2020-11-27_Ceska_hlava

Na základě dosažených vědeckých výsledků z oblasti biomedicíny získal Jiří Kratochvíl vědecký projekt na navazující výzkum zaměřený na vývoj antivirových povrchů, kterému se nyní spolu se svými studenty ve spolupráci s Laboratoří aplikované biochemie věnuje. Výsledky základního výzkumu nanočástic mu zároveň umožnily získat finance na vědecký projekt plazmonického nanotisku.

Na slavnostní večer, který proběhne v Národním muzeu, se můžete dívat v přímém přenosu v neděli 29.11. na ČT2 od 21:30.

Doplněno: Záznam slavnostního večera. ( Dr. Jiří Kratochvíl v čase 20:26.)

Dr. Jiří Kratochvíl získal významné ocenění Česká hlava

RNDr. Jiří Kratochvíl, Ph.D. z Katedry fyziky PřF JU dosáhl ocenění Česká hlava v kategorii Doctorandus za technické vědy, a to za výzkum v oblasti nanomateriálů pro biolékařské aplikace.

Jiří Kratochvíl působí jako pedagog a vědec na Přírodovědecké fakultě JU, kde také prováděl multidisciplinární výzkum v rámci spolupráce Katedry fyziky, Katedry chemie a Ústavu medicínské biologie s Katedrou makromolekulární fyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Kromě České hlavy získal řadu ocenění za svůj výzkum na prestižních mezinárodních konferencích, a byl vybrán jako vynikající mladý vědec na setkání s nositeli Nobelovy ceny v Lindau, které popsal v rozhovoru pro časopis Journal JU: https://www.yumpu.com/xx/document/read/62864921/journal-04-2019/23. Mezi jeho vášně patří vedle vědy také programování. Může se pyšnit oceněním Mobilní aplikace roku v kategorii Hry.

Dr. Kratochvíl se věnuje nanomateriálům především na bázi nanočástic připravených pomocí takzvaných plynových agregačních zdrojů. Při této vakuové technice dochází k tvorbě nanočástic z přesycených par kovů generovaných pomocí nízkoteplotního plazmatu. Ve své práci se zabývá výzkumem a vývojem biokompatibilních antibakteriálních povlaků na bázi nanočástic a antibiotik. Možnost nanést tyto organicko/inorganické antibakteriální povlaky na povrch tělních implantátů spolu s možností řídit uvolňování antibakteriálních činidel z jejich objemu by mohla představovat velmi zajímavou alternativu k systemické léčbě antibiotiky. Dále se zabývá vývojem 1D a 2D gradientních nanočásticových povrchů s řízenou smáčivostí, drsností a plazmonickými vlastnostmi, které využívá pro vývoj nových biodetekčních metod.

Na základě dosažených vědeckých výsledků z oblasti biomedicíny získal Jiří Kratochvíl vědecký projekt na navazující výzkum zaměřený na vývoj antivirových povrchů, kterému se nyní spolu se svými studenty ve spolupráci s Laboratoří aplikované biochemie věnuje. Výsledky základního výzkumu nanočástic mu zároveň umožnily získat finance na vědecký projekt plazmonického nanotisku.

Záznam ze slavnostní ceremonie můžete sledovat ZDE. Součástí pořadu je i seznámení s vědeckými tématy jednotlivých laureátů.

Ecological and historical factors behind the spatial structure of the historical field patterns in the Czech Republic

Galerie:
  • images/PRF/uspechy/2022/oblik_leto2.jpg, Tomáš Jůnek, ČZU
  • images/PRF/uspechy/2022/_dsc7293.jpg, Markéta Hendrychová, ČZU
  • images/PRF/uspechy/2022/dcs_2783.jpg, Markéta Hendrychová, ČZU
  • images/PRF/uspechy/2022/dsc_2377.jpg, Markéta Hendrychová, ČZU
  • images/PRF/uspechy/2022/naki_debrne_2020_low-54.jpg, Tomáš Jůnek, ČZU

Skupina výzkumníků z České zemědělské univerzity v Praze, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Vysoké školy ekonomické v Praze zveřejnila pod vedením Václava Fanty studii o jednom z nejdůležitějších fenoménů české historické kulturní krajiny. Tím jsou historické polní systémy, odborně plužiny, které vznikly většinou ve středověku. Prošly dlouhým vývojem a dodnes jsou nejviditelnějším systémem uspořádání zemědělské půdy kolem tisíců českých historických sídel. Některé z nich se dodnes dochovaly, především díky fixaci hranic parcel liniovými dřevinnými formacemi (mezemi), a patří z hlediska historického, estetického i ekologického k nejcennějším částem české kulturní krajiny. Plužiny mají v Česku řadu typů a uspořádání, vzniklých historickým vývojem v rámci různých přírodních podmínek. Z hlediska archeologie náleží některé typy plužin k největším archeologickým objektům v krajině. Nejnápadnějším prvkem plužin jsou zejména v podhorských a horských regionech republiky tzv. agrární terasy.

Vědci na základě detailní analýzy určili pomocí skupiny statistických a geografických metod u zhruba 500 vybraných plužinových systémů faktory, které byly rozhodující pro formování určitého typu plužiny. Ve výsledku byli vědci schopni v novém článku v Scientific Reports skupiny Nature popsat, jaké konkrétní kombinace ekologických či historických faktorů určovaly výskyt konkrétních typů plužiny (a tedy tvář kulturní krajiny v detailním měřítku). Vedlejším produktem studie jsou pak mapy, znázorňující rozšíření jednotlivých typů plužin napříč Čechami. Článek tak celkově přispívá k lepšímu pochopení tohoto fenoménu i nabízí zajímavý způsob, jak studovat historickou krajinu.

Historické plužiny mají z hlediska české krajiny stále zásadní význam. Brání erozi půdy a zadržují na místě vodu, čímž trvale zlepšují hydrologické poměry v krajině. Jsou výrazným ekologickým stabilizačním prvkem. Meze, pokryté specifickou flórou, vytvářejí už po staletí tolik potřebné biokoridory. Neopomenutelná je také jejich edukační funkce, když v 21. století uchovávají stovky let staré hospodářské struktury. Protože výrazně respektují a podtrhují reliéf krajiny, mají i vysokou estetickou hodnotu.

V současné době je na České zemědělské univerzitě otevřena o plužinách výstava, jejíž katalog vyjde i knižně.

Článek byl publikován v režimu open-access, tj. je volně ke stažení: https://rdcu.be/cN9du

Václav Fanta, Jaromír Beneš, Petr Sklenička za autorský kolektiv

 

 

Elektrické stožáry nejsou pro přírodu pouze škodlivé

Elektrické stožáry propojené vodiči pro přenos vysokého napětí, jsou běžným prvkem elektrifikovaných oblastí zemského povrchu.

Tyto liniové stavby jsou často spojeny s úhynem ptáků v důsledku kolizí nebo úrazu elektrickým proudem a jsou tak považovány za ekologicky škodlivé. Přesto se zdá, že mohou mít i pozitivní efekt při ochraně drobnější fauny žijící ve vegetaci pod sloupy,  jak bylo zjištěno na příkladu drobných zemních savců. O výsledcích zajímavé studie (Šálek et al. 2020) referuje Richard Kemeny ve Frontiers in Ecology and the Environment.

 

Šálek, M., Václav, R., Sedláček, F. (2020). Uncropped habitats under power pylons are overlooked refuges for small mammals in agricultural landscapes. Agriculture, Ecosystems & Environment, 290, 106777. https://doi.org/10.1016/j.agee.2019.106777

Kemeny, R. (2020). Electricity pylons offer refuge for wildlife. Frontiers in Ecology and the Environment, 18 (1). https://doi.org/10.1002/fee.2153

Geocaching pomáhá ohroženým druhům už pět let

Galerie:
  • images/PRF/uspechy/19.08.2020/6129s.jpg,
  • images/PRF/uspechy/19.08.2020/6130s.jpg,
  • images/PRF/uspechy/19.08.2020/6131s.jpg,
  • images/PRF/uspechy/19.08.2020/6132s.jpg,
  • images/PRF/uspechy/19.08.2020/6133s.jpg,

Od roku 2015 umísťuje Calla ve spolupráci s kolegy z Přírodovědecké fakulty JU do vybraných pískoven v jižních Čechách tzv. cache (neboli „kešky“). Cílem tohoto ojedinělého projektu je zjistit, jak může geocaching prospět ochraně ohrožených druhů.

„Řada ohrožených živočichů a rostlin potřebuje k životu místa s malým obsahem živin v půdě či vodě, např. písčiny, suché trávníky nebo drobné mokřady a tůně. V dnešní krajině jsou tato místa stále vzácnější. Opuštěné pískovny se proto často stávají tzv. náhradními stanovišti těchto druhů,“ vysvětluje Jiří Řehounek, který má v Calle ochranu cenných pískoven na starosti.

„Aby se v pískovně dlouhodobě udržela stanoviště s malým obsahem živin, musí je ochránci přírody čas od času obnovit nebo zajistit jejich narušování. Právě geocaching se ukazuje jako jedna z možností, hlavně pro místa na svazích. Správně umístěná cache může zajistit dlouhodobé narušování svahu a udržení vhodných podmínek pro pískomilné druhy rostlin a živočichů,“ shrnuje dosavadní zkušenosti Klára Řehounková z pracovní skupiny Ekologie obnovy při katedře botaniky PřF JU, která se od počátku podílí na sledování vegetace v okolí cachí.

 

Cache v několika jihočeských pískovnách tak nejenže ukazují geocacherům zajímavé přírodní lokality, ale zároveň slouží i praktické ochraně přírody. Ochránci přírody a biologové lokality pravidelně sledují a nabízejí zájemcům informace o zajímavých organismech, které mohou v okolí cachí pozorovat nebo fotografovat. Letos se více zaměřili na nejmladší „ochranářskou kešku“ v Pískovně Hroznějovice na Českobudějovicku. Během průzkumu se podařilo objevit čtyři druhy rostlin, které patří do červeného seznamu ohrožených druhů. Konkrétně jde žlutě kvetoucí keřík čilimník nízký, hruštičku menší, bělolist nejmenší a také maličkou trávu ovsíček obecný, která patří dokonce mezi kriticky ohrožené druhy. V pískovně žijí také samotářské včely nebo mravkolvi.

 

O tom, že pískovny jsou z biologického hlediska velmi zajímavé, dokládá také entomolog Vojtěch Kolář z Přírodovědecké fakulty JU a Biologického centra AV ČR, který ve spolupráci s Callou mapoval v některých pískovnách faunu v tůních. „Tůně v pískovnách hostí bohatá společenstva vodních živočichů. Např. v Pískovně Hroznějovice nebo v Pískovně u Žemličky žijí všechny tři jihočeské druhy čolků. Zajímavá je i fauna vodních brouků, vážek a dalších skupin,“ říká Vojtěch Kolář.

 

Nejmladší cache v pískovně Hroznějovice1 na Českobudějovicku byla založená v roce 2018. Od počátku projektu existují cache v Pískovně Lžín2 na Soběslavsku a také minisérie pěti „kešek“ s názvem Borovanské pískovny3, jejíž součástí jsou Pískovna u Žemličky, jílovická Pískovna Na zastávce a Pískovna Třebeč. Z roku 2016 pak pochází cache v pískovně Spolí4 na Třeboňsku.

 

„Do pískoven zveme nejen geocachery, ale také další zájemce o přírodu, protože přítomnost lidí v nich většinou prospívá přírodě a udržuje v dobrém stavu prostředí pro mnoho ohrožených druhů. Jako bonus nám někteří geocacheři také fotografují různé živočichy a přispívají tak k poznání jejich fauny, což nám zase pomáhá při plánování další péče,“ dodává Jiří Řehounek z Cally.

 

Další informace o projektu naleznou zájemci na specializované webové stránce „Objevte svou pískovnu“ (www.calla.cz/objevtesvoupiskovnu/geocaching).

 

Kontakty: RNDr. Jiří Řehounek (Calla) – 605 066 898, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.; RNDr. Klára Řehounková, Ph.D. (PřF JU) – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.; RNDr. Ing. Vojtěch Kolář (PřF JU & BC AV ČR) - 387 772 282, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

 https://www.geocaching.com/geocache/GC7WNT7_piskovna-hroznjovice

 http://www.geocaching.com/geocache/GC5WQ2C_piskovna-lzin

 http://www.geocaching.com/geocache/GC5TQW3_borovanske-piskovny-cwg-smenarna

4 https://www.geocaching.com/geocache/GC6HRHT_piskovna-spoli?guid=f1ada9b7-ae5f-453c-8c3e-8297f6a50aa0

Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

Geocaching ve službách ochrany přírody: Nová „keška“ v pískovně u Hroznějovic

Od roku 2015 umísťuje Calla ve spolupráci s Oldřichem Nedvědem z Přírodovědecké fakulty JU do vybraných pískoven v jižních Čechách tzv. cache (neboli „kešky"). Cílem tohoto ojedinělého projektu je zjistit, zda může geocaching prospět ochraně ohrožených rostlin a živočichů.

„Opuštěné pískovny poskytují útočiště druhům, které v dnešní krajině nenacházejí vhodná stanoviště. Často jde o druhy vázané na živinami chudá místa, jako jsou písčiny, suché trávníky, rašeliniště nebo drobné tůně. Takové plochy však rychle zarůstají a ohrožené organismy z nich mizejí. Proto je ochránci přírody často uměle narušují, což stojí čas a peníze. Geocaching by mohl ukázat tato zajímavá místa lidem a zároveň zajistit téměř zadarmo potřebné narušování povrchu,“ vysvětluje Jiří Řehounek, který má projekt v Calle na starosti.

Letos byla v rámci projektu založena nová cache v pískovně Hroznějovice1 na Českobudějovicku. Od počátku projektu existují cache v Pískovně Lžín2 na Soběslavsku a také minisérie pěti „kešek“ s názvem Borovanské pískovny3, jejíž součástí jsou Pískovna u Žemličky, jílovická Pískovna Na zastávce a Pískovna Třebeč. Z roku 2016 pak pochází aktivní cache v pískovně Spolí4 na Třeboňsku. Všechny pískovny s cachemi jsou pravidelně sledovány biology, zejména s ohledem na stav vegetace a pískomilné druhy hmyzu.

„Podle našich dosavadních zkušeností je nejlepší cache umísťovat na svahy a dobře zvažovat, odkud budou geocacheři chodit. Správně umístěná cache může na vhodném místě zajistit dlouhodobé narušování svahu a udržení vhodných podmínek pro pískomilné druhy. Zdá se proto, že by geocaching v ochraně vzácných stanovišť mohl najít své místo,“ shrnuje dosavadní zkušenosti Klára Řehounková z pracovní skupiny Ekologie obnovy při katedře botaniky PřF JU, která se podílí na sledování vegetace v okolí cachí.

Další informace o projektu naleznou zájemci na specializované webové stránce „Objevte svou pískovnu“ (www.calla.cz/objevtesvoupiskovnu/geocaching).

 https://www.geocaching.com/geocache/GC7WNT7_piskovna-hroznjovice

 http://www.geocaching.com/geocache/GC5WQ2C_piskovna-lzin

3  http://www.geocaching.com/geocache/GC5TQW3_borovanske-piskovny-cwg-smenarna

4 https://www.geocaching.com/geocache/GC6HRHT_piskovna-spoli?guid=f1ada9b7-ae5f-453c-8c3e-8297f6a50aa0

Jak se nakládá s energií během imunitní reakce?

Galerie:
  • images/PRF/uspechy/09.05.2018/3471s.jpg,
  • images/PRF/uspechy/09.05.2018/3472s.jpg,
  • images/PRF/uspechy/09.05.2018/3473s.jpg,

V PloS Patogens vyšel nový článek doc. Tomáše Doležala a Dr. Adama Bajgara.

Co se stane, když nedodáme imunitnímu systému dost energie? Nebo naopak, když ji dodáme zbytečně moc? Jakým způsobem se reguluje nakládání s energií organizmu během imunitních reakcí? Pokud imunitní systém nemá dost energie, nemůže být dostatečně efektivní a hůře bojuje s patogenem. To je vcelku logické. Co se ale stane, když se pro potřebu imunity uvolní energie zbytečně moc? Organizmus nemá neomezené zásoby a tak s energií musí nakládat velmi obezřetně. Často se také spekuluje, že uvolněnou energii nevyužívá pouze imunitní systém, ale i samotný patogen. Jak zajistit, aby hostitel zbytečně nekrmil patogeny? Toto jsou důležité evolučně-ekologické otázky, které ovšem není jednoduché experimentálně ověřovat. Pro experimentální ověření je třeba mít především dobrý modelový systém, nejlépe snadno manipulovatelný modelový organismus s dobře definovaným modelem infekce.

Adam Bajgar a Tomáš Doležal z laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily takový modelový systém mají. Díky genetickému modelu octomilky jsou schopni regulovat množství energie, uvolněné při imunitní reakci a sledovat, jak to ovlivní boj hostitele s patogenem. Zjistili, že pokud imunitní systém nedostane dost energie, tak je skutečně neefektivní a octomilka snáze podlehne infekci. Ovšem zvýšit množství uvolněné energie může někdy imunitní reakci vylepšit, ale někdy naopak může pomoci patogenům na úkor zásob hostitele, záleží na typu infekce. Tyto experimenty navíc ukázaly, že imunitní buňky se při ohrožení organizmu sice chovají sobecky a usurpují si energii pro sebe, ale že také samy tuto svou sobeckost dokáží držet na uzdě, limitovat jí. Na začátku reakce vyplaví molekulu, která utlumí spotřebu energie jinými tkáněmi, později ovšem samy vyplaví enzym, který tuto molekulu degraduje a tak učiní vlastní sobeckosti přítrž.

Bajgar A, Dolezal T (2018) Extracellular adenosine modulates host-pathogen interactions through regulation of systemic metabolism during immune response in Drosophila. PLoS Pathog 14(4): e1007022.

Článek si můžete přečíst v následujícím odkazu.

Podrobněji o této problematice také hovoří Tomáš Dležal v krátké reportáži České televize, kterou můžete vidět zde.

Jak vzniká jed v mořských řasách? Na objevu publikovaném v Science se podílel i český biolog Miroslav Oborník.

V roce 1987 se otrávili hosté restaurace v kanadském Zálivu svatého Vavřince slávkou jedlou, která, jak se později ukázalo, byla kontaminovaná neurotoxinem pocházejícím z mořských řas. Ze 107 otrávených pacientů tehdy dokonce tři zemřeli.

Kvůli přemnožení mořských řas se otravy nejen lidí, ale i mořských savců mnohokrát opakovaly. Téměř třicetiletá snaha vědců odhalit, jak tento jed v řasách vzniká, vyvrcholila prací mezinárodního vědeckého týmu, která byla publikovaná v prestižním časopise Science 28. září 2018. Na objevu se podílel i český biolog z Biologického centra AV ČR a Jihočeské univerzity, Miroslav Oborník.

Toxický syndrom způsobený tímto neurotoxinem, kyselinou domoovou (DOM), označovaný jako „Amnesic Shellfish Poisoning“, se projevuje zvracením a žaludečními křečemi, ale také vážnými neurologickými poruchami, časovou a prostorovou dezorientací, někdy i trvalým zhoršením krátkodobé paměti a halucinacemi. Neurologická poškození mozku otrávených jsou pak často nevratná bez možnosti účinné terapie. Poruchy paměti mohou dosahovat až její naprosté ztráty. Masivní nárůsty mořských řas spojené s úmrtím mořských savců (např. lvounů) a otravami lidí byly od té doby zaznamenány mnohokrát, naposledy pak během přemnožení rozsivek podél celého kalifornského pobřeží v roce 2015. Hlavním zdrojem tohoto nebezpečného neurotoxinu je rozsivka Pseudo-nitzschia multiseries, mikroskopická, žlutohnědá řasa, která je běžnou složkou mořského fytoplanktonu.

Vědci téměř třicet let pracovali na tom, aby odhalili způsob, jak se tento neurotoxin, neobvyklá trikarboxylová aminokyselina, vlastně syntetizuje. Sledovali produkci DOM v různých kultivačních podmínkách a pomocí genetických analýz testované rozsivky Pseudo-nitzschia multiseries  identifikovali specifický soubor 4 genů zodpovědných za syntézu neurotoxinu. Funkci těchto genů se jim pak podařilo ověřit pomocí biochemických metod a metod rekombinantní DNA v bakterii Escherichia coli. Evoluční analýza klíčového genu DabA, na níž se podílel český biolog Miroslav Oborník, ukázala, že tento neobvyklý gen pochází z ruduchy, mořské červené řasy, která jej ovšem pravděpodobně získala z bakterií.

Vytvoření modelu syntézy domoové kyseliny rozsivkou Pseudo-nitzschia multiseries a znalost jejího genetického pozadí umožní s vysokou přesností monitorovat nebezpečí nárůstu řas schopných  produkovat tento nebezpečný neurotoxin v oceánech.

Ilustrační foto: rozsivky (Petr Znachor) 

Publikace:

http://science.sciencemag.org/content/361/6409/1356

Jihočeská univerzita nově součástí ESN

Mezinárodnímu studentskému klubu (International student club, ISC), fungujícímu na Jihočeské univerzitě od roku 2007, se povedlo začlenit do mezinárodní organizace Erasmus Student Network (ESN).

Stalo se tak 7. září 2019, kdy bylo jeho přijetí odsouhlaseno absolutní většinou zástupců sekcí ostatních českých univerzit. S novým jménem a vzhledem se tedy ESN USB Budweis stal 530. sekcí organizace a 19. sekcí v České republice.

ESN je studentská nezisková mezinárodní organizace, jejímž cílem je dobrovolná pomoc zahraničním studentům s praktickými problémy při jejich pobytu a studiu. Mimo jiné její snahou je zlepšení vzájemného mezikulturního porozumění, umožnění poznání české země, její kultury a historie, a to zejména prostřednictvím různorodých kulturních, vzdělávacích i sportovních akcí, pořádáním výletů a jiných projektů. Každoročně přijíždí na Jihočeskou univerzitu okolo 200 zahraničních studentů v rámci programu Erasmus+, kterým se členové spolku ve svém volném čase věnují. V současné době je ve spolku patnáct členů, kteří se starají o organizaci aktivit a chod spolku a dalších 55 studentů, kteří pomáhají zahraničním studentům s praktickými problémy při příjezdu a pobytu na JU.

Se začleněním do ESN přichází kromě čistě praktické změny názvu (pozn.: ESN USB Budweis – Erasmus Student Network University of South Bohemia České Budějovice) přichází i několik výhod, jako např. partnerství, finanční podpora projektů, možnost účasti na vzdělávacích a zážitkových akcích, sdílení know-how napříč univerzitami a další. Spolek i nadále pokračuje v organizaci kulturních večerů, vlajkového průvodu, sportovních aktivit, večerů deskových her, exkurzí, výletů po okolí i do zahraničí, a nově přibydou aktivity podporující větší zapojení Erasmus studentů do společnosti (jako např. projekt Erasmus in Schools).

Ovšem nejen zahraniční studenti mohou z činnosti spolku profitovat. Činností spolku vzniká otevřené mezinárodní prostředí, v němž je možné si procvičit nebo vylepšit své jazykové dovednosti, poznat zahraniční kulturu a spoustu zajímavých lidí.

Jihočeští vědci objevili nové kmeny bakterií, kterými se zabývá celý svět

Bakterie jsou na Zemi všudypřítomné a výrazně ovlivňují život všech živočichů, včetně člověka. Zároveň jsou schopné někdy až neuvěřitelné adaptace na okolní prostředí a svého hostitele. Z tohoto důvodu je výzkum evoluce bakterií velmi důležitý pro pochopení toho, jaký účinek mohou mít bakterie na hostitelský organismus a jak se proti nim eventuálně bránit či je naopak lépe využít v léčbě. Vědcům z Přírodovědecké fakulty JU se nyní podařilo dosáhnout ve výzkumu evoluce bakterií významného objevu. Důkazem je fakt, že objev zveřejnil prestižní vědecký časopis Microbiome.

Práce vědců PřF JU se týká wolbachií, velmi hojných bakterií, které se často vyskytují v mikrobiomech bezobratlých živočichů a projevují se širokým spektrem životních stylů od parazitismu po mutualismus, tedy oboustranně výhodnou symbiózu.

Schopnosti wolbachií ovlivňovat organismus hostitele jsou přitom natolik fascinující, že se těmi bakteriemi zabývají v širokém měřítku vědecká pracoviště na celém světě.

Některé druhy wolbachií například dokáží ovlivnit rozmnožování svých hostitelů. A to tak, že samečci určitých druhů hmyzu, nakažení wolbachiemi, mohou mít potomstvo pouze se stejně nakaženými samičkami. A tyto bakterie umí i jinými způsoby manipulovat s reprodukčním potenciálem hostitele.

Některé wolbachie mají ale pro hostitelský organismus zásadně pozitivní význam, jsou to „mutualisté“, bez nichž se hostitel ve svém životě neobejde.

Vědci z Přírodovědecké fakulty JU se ve svém výzkumu zabývali skupinou wolbachií, označovanou písmenem F a mezi biology považovanou za biologicky obzvlášť zajímavou. A ačkoliv je tedy tato skupina už dlouho v hledáčku různých vědeckých pracovišť, podařilo se jihočeským vědcům objevit v této skupině pomocí sekvencí DNA a fluorescenčního zobrazení 5 dosud neobjevených kmenů wolbachií. A to v mikrobiomu čtyř druhů všenek. Pozoruhodný je však především fakt, že genomy těchto nově objevených wolbachií dosáhly různých evolučních stádií a představují dva pozoruhodně odlišné typy genomu symbionta.

Zatímco první tři z těchto genomů se podobají jiným známým členům skupiny F, další dva jsou zřejmě v evoluční přeměně dále a vykazují známky pokročilé deaktivace a odstraňování genů.

„Aby se v průběhu evoluce mohla stát wolbachie pro hostitelský organismus prospěšným symbiontem, postupně ztrácela některé geny, které se v tomto procesu ukázaly jako nepotřebné, případně by hostiteli mohly škodit. Genom se tak postupně zmenšoval,“ řekl portálu ScienceZoom vedoucí výzkumného týmu Václav Hypša.

Příkladem takového „evolučního zmenšování“ genomu byl zejména symbiont „wMeur1“, jeden z pěti nově objevených kmenů wolbachií, detekovaných jihočeskými vědci ve všenkách. „Genom kmene wMeur1 z mikrobiomu všenek představuje v současnosti nejmenší známý genom wolbachie a první příklad wolbachií, které dokončily proces zmenšení svého genomu směrem k co nejefektivnější symbióze s hostitelem,“ řekl Hypša.

O tom, že se tento konkrétní kmen wolbachie skupiny F postupně přizpůsoboval soužití s hostitelským organismem, svědčí mimo jiné fakt, že „wMeur1“ převzal od jiných bakterií z vnějšku geny, schopné produkovat pro všenky životně důležitý vitamín. „To poukazuje na to, že navzdory velkému množství a velké rozmanitosti známých kmenů wolbachie zůstává evoluční potenciál wolbachií nedostatečně prozkoumaný,“ píší autoři v závěru své zprávy.

Objev jihočeských vědců otevírá cestu k dalšímu výzkumu těchto bakterií, které jsou pro své evoluční schopnosti předmětem vědeckého zkoumání na celém světě. Poznání toho, jak tyto bakterie přesně fungují a přizpůsobují se organismům svých hostitelů nebo ho samy ovlivňují, totiž může vést například i pokroku v medicíně či biologii. V případě objevu týmu PřF JU je navíc důležité, že pět různých, nově objevených kmenů wolbachií skupiny F, se nachází v různých evolučních stádiích a je tedy je možné mezi sebou porovnávat a dokumentovat směr evolučního procesu. Význam práce jihočeských vědců podtrhuje právě fakt, že jejich studii zveřejnil prestižní časopis Microbiome.

bakterie_clanek

Autor textu: Marek Kerles

Jihočeští vědci popsali, jak záhadná bakterie z pouště Gobi sbírá světelnou energii

Před třemi lety objevili mikrobiologové z Třeboně v jezeře Tien-er-hu v poušti Gobi záhadnou bakterii náležející do téměř neznámého bakteriálního kmene Gemmatimonadetes. Bakterie obsahovala zvláštní barvivo bakteriochlorofyl což naznačovalo, že by tento organismus mohl být schopen využívat světelnou energii.

Nový organismus se velmi obtížně pěstuje v laboratoři což značně komplikuje jeho studium. O jeho úloze v přírodě máme doposud pouze útržkovité představy. O tomto organismu jsme informovali již dříve:

https://vltava.rozhlas.cz/objeven-novy-fotosynteticky-organismus-5099391

https://www.scienceworld.cz/biologie/unikat-horizontalni-prenos-30-genu/

Nyní se tým odborníků z Mikrobiologického ústavu v Třeboni, Biologického Centra v Českých Budějovicích a Přírodovědecké fakulty Jihočeské Univerzity zaměřil na to, jakým způsobem tato bakterie zachycuje světelnou energii. Celý rok trvalo pouze získat dostatečné množství materiálu k pokusům. Postupně se pomocí řady biochemických a fyzikálních metod podařilo odkrýt podrobné uspořádání jejího fotosyntetického aparátu. Ve své studii publikované 18. prosince v časopise Plos Biology vědci popisují, že světlosběrné antény tohoto organismu jsou uspořádány ve dvou soustředných kruzích obklopující fotosyntetické reakční centrum. Pigmenty ve vnějším kruhu mají vyšší energii než pigmenty ve vnitřním kruhu. Celá struktura tak funguje jako nálevka kdy se zachycená energie přenáší po energetickém spádu z obvodu komplexu do středu kde se nachází reakční centrum. Toto uspořádání je zcela unikátní. Jeho výhodou je velká účinnost přenosu světelné energie a také jeho velká strukturní stabilita.  

Více informací naleznete v publikaci:

Dachev M, Bína D, Sobotka R, Moravcová L, Gardian Z, Kaftan D, Šlouf V, Fuciman M, Polívka T, Koblížek M (2017) Unique double concentric ring organization of light harvesting complexes in Gemmatimonas phototrophica. PLoS Biol 15(12): e2003943.

Kontakt:

Doc. Michal Koblížek, Ph.D. Mikrobiologický ústav AV ČR, Centrum Algatech, 37981 Třeboň

tel.: 384340432, 775029 596, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Jihočeští vědci se podíleli na významném objevu

Spolupráce vědců z Michigan State University, University of California Berkeley, Lawrence Berkeley National Laboratory, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Biologického centra AV ČR vedla k významnému objevu v oblasti fotosyntézy.

Studie, na níž se podíleli také Tomáš Polívka a David Bína z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Biologického centra AV ČR, byla 31. srpna publikována v nejprestižnějším vědeckém časopise Nature.

Fotosyntéza je klíčový proces pro udržení života na planetě, jelikož je jako jediný schopen zpracovávat sluneční energii a převádět ji na jiné formy energie, které živé organismy včetně člověka mohou využívat. Jelikož veškerá potrava je fotosyntetického původu, ať už jako primární produkt (ovoce, zelenina, obilí, …) nebo jako produkt sekundární (maso, mléko, …), je detailní pochopení fotosyntetických procesů zásadní nejen pro základní výzkum, ale i pro zvládnutí společenských výzev jako například zajištění dostatku potravin pro stále se zvyšující populaci na planetě.

Fotosyntézu máme dnes spojenou především se zelenými rostlinami, ale využívat sluneční záření pomocí fotosyntézy umí i jednodušší organismy, jako jsou například sinice. A právě na tyto jednodušší organismy cílí publikovaná studie. Všechny fotosyntetické organismy mají speciální útvary složené z proteinů, jejichž jediným úkolem je zachytit sluneční záření a získanou energii odevzdat dalším proteinům, které ji přemění na chemickou energii. Tyto útvary, které se nazývají světlosběrné antény, jsou u sinic velmi specifické, a jejich detailní struktura a mechanismus přenosu energie nebyly dosud známé.

Devítičlennému týmu složenému z odborníků na elektronovou mikroskopii, strukturní biologii, molekulární biologii a biofyziku se nyní podařilo tyto antény sinic do detailu popsat a zobrazit. Navíc, detailní znalost struktury umožnila zjistit, jak se zachycená energie celým systémem přenáší. Tuto analýzu provedli právě jihočeští vědci. „Měli jsme štěstí, že jsme vytvořili tým odborníků z různých oborů, kteří se skvěle doplňovali. Celá skupina měla tu správnou chemii“ říká Cheryl Kerfeld, profesorka strukturního bioinženýrství na Michigan State University, která celý projekt vedla. „Výsledkem je jedenáct stran objevů a překvapení“ doplňuje Maria Agustina Domínguez-Martín, první autorka publikace. Prostor, který časopis Nature této studii dal, je mimořádný, jelikož většina publikací v tomto prestižním časopisu má rozsah zhruba poloviční. To jen podtrhuje význam práce mezinárodního týmu vědců.

Kromě pochopení struktury a funkce světlosběrných antén sinic totiž studie obsahuje ještě další významný objev. Všechny fotosyntetické organismy se potýkají s problémem, jak ochránit svůj fotosyntetický aparát, když je světla příliš mnoho. U sinic bylo již dlouhou dobu známo, že za regulaci toku energie odpovídá malý protein zvaný OCP (z anglického Orange Carotenoid Protein), ale dosud nebylo vůbec jasné, jak tento protein funguje. Mezinárodnímu týmu vědců se pomocí elektronové mikroskopie podařilo odhalit místa, kde se tento malý protein váže na anténu. To byl první zásadní krok k pochopení mechanismu, jak tento protein může ovlivnit tok energie v mnohonásobně větší světlosběrné anténě. Následné modelování přenosu energie, které bylo výsledkem práce jihočeských vědců, mechanismus akce tohoto proteinu spolehlivě vysvětlilo. Celý systém je optimalizován tak, že OCP protein odebere přebytečnou energii z antény a bezpečně ji převede na teplo. „Velmi si vážím možnosti pracovat v tomto skvělém týmu“ říká Tomáš Polívka, profesor biofyziky na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity, který s Cheryl Kerfeld spolupracuje již téměř dvacet let. „Vidět poprvé strukturu celého systému byl neskutečný zážitek. Hned bylo jasné, že je to zásadní průlom, který nám umožní do detailu pochopit, jak systém funguje“, doplňuje.

Pochopení struktury a mechanismu zachycování a regulace světelné energie v sinicích je průlomovým objevem zejména proto, že je to poprvé v historii fotosyntetického výzkumu, kdy je možné „vidět“ jak nějaký fotosyntetický organismus omezuje svůj výkon v případě nadměrného množství světla. Studie je výchozím bodem pro další výzkum, včetně možných aplikací v oblasti umělé fotosyntézy, biotechnologií využívajících sinic například pro získávání specifických látek nebo i omezení nežádoucího výskytu sinic na vodních plochách.

Odkaz na publikaci: Dominguez-Martin, M.A., Sauer, P.V., Kirst, H., Sutter, M., Bína, D., Greber, B.J., Nogales, E., Polívka, T., Kerfeld, C.A. Structures of a phycobilisome in light-harvesting and photoprotected states. Nature 2022.

https://www.nature.com/articles/s41586-022-05156-4 <

Kontakt: prof. Tomáš Polívka, Katedra fyziky, Přírodovědecká fakulta JU, Branišovská 1760, 37005 České Budějovice; tel. 777 729 590; e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

nature

Umělecké ztvárnění světlosběrného aparátu sinic. Základní složky antény jsou znázorněny modře a zeleně, OCP protein je v oranžové barvě. © Janet Iwasa, University of Utah.

Josef Elster zvolen předsedou terestrického panelu International Arctic Science Committee

Centrum polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity zastupuje Českou republiku v Mezinárodní arktické vědecké komisi (International Arctic Science Committee – IASC).

Komise na svých každoročních zasedáních reaguje na výzvy, které vychází z Arktické rady  (https://www.arctic-council.org) a od členů jednotlivých odborných panelů IASC. Na zasedání, které se konalo 22. - 30. května v ruském Archangelsku (https://www.en.assw2019.science)  byl vedoucí Centra polární ekologie Josef Elster zvolen předsedou terestrického panelu.

JU INNovation – nejlepší inovace Jihočeské univerzity

V celouniverzitní soutěži Inovace 2016-2020 zvítězilo řešení od vědců z Přírodovědecké fakulty.


V rámci celouniverzitní soutěže Nejlepší inovace Jihočeské univerzity za období 2016-2020 zvítězilo řešení L. Ptáčka z Katedry fyziky a M. Nováka z Katedry informatiky.

Týká se dálkové regulace elektronických přístrojů s využitím servomotoru. Je chráněno českým patentem CZ307875.B6, současně probíhá jeho posuzování pro udělení evropského patentu.

Slavnostní předání ocenění proběhne 13.5.2021 na půdě rektorátu Jihočeské univerzity.

Oceněným vědcům gratulujeme!

JU slaví úspěch s MSc. Vedranou Šlipogor, Ph.D., na 72. setkání laureátů Nobelovy ceny v Lindau

S potěšením oznamujeme, že MSc. Vedrana Šlipogor, Ph.D., z Katedry zoologie PřF JU byla vybrána k účasti na prestižním 72. setkání laureátů Nobelovy ceny v Lindau v oboru fyziologie/medicína ve dnech 25.–30. června 2023. Tento pozoruhodný úspěch podtrhuje výjimečný talent a nasazení Dr. Šlipogor v jejím oboru.

MSc. Vedrana Šlipogor, Ph.D., působí jako postdoktorandka na Jihočeské univerzitě, kde se zabývá evolučními otázkami v oblasti behaviorální ekologie, komparativní kognitivní etologie a zejména výzkumu osobnosti zvířat, a jejími souvislostmi s učením u primátů (kosmanů bělovousých) a podzemních hlodavců (rypošů lysých). Dr. Šlipogor studovala v oboru molekulární biologie na univerzitě v chorvatském Záhřebu, účastnila se několika výzkumných stáží ve Francii a Rakousku, dvou terénních sezón v Brazílii a doktorské studium v oboru biologie, stejně jako první postdoktorandské místo, absolvovala na Vídeňské univerzitě v Rakousku, poté se přestěhovala do České republiky na postdoktorandský pobyt na JU, kde se také podílí na výzkumu, vedení studentů a výuce. Za svůj výzkum získala Dr. Šlipogor několik postgraduálních stipendií a grantů, včetně postgraduálního stipendia L'ORÉAL-UNESCO Austria "For Women in Science".

Setkání laureátů Nobelovy ceny v Lindau, která probíhají od roku 1951, slouží jako celosvětově uznávaná platforma pro podporu výměny zkušeností mezi laureáty Nobelovy ceny a mladými vědci. Tato setkání se stala symbolem vědecké inspirace, výchovy nové generace vědců a budování trvalých sítí mladých vědců z celého světa.

Úspěch žádosti Dr. Šlipogor o účast na této akci je důkazem jejího mimořádného přínosu a potenciálu vycházející hvězdy v oboru fyziologie/medicíny. Tato jedinečná příležitost jí umožní navázat kontakt s 30–40 laureáty Nobelovy ceny a připojit se k váženému shromáždění 600 mladých vědců z celého světa. Setkání v Lindau poskytují jedinečné prostředí pro sdílení znalostí, rozšíření perspektiv a navázání spolupráce.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích je na úspěch Dr. Šlipogor velmi hrdá, neboť je nejen ukázkou její individuální excelence, ale také odrazem závazku univerzity podporovat kulturu výzkumu a inovací. Její účast na této prestižní akci nepochybně posílí pověst JU jako centra vědeckých talentů a excelentního výzkumu.

Co nejsrdečněji blahopřejeme MSc. Vedraně Šlipogor, Ph.D., k tomuto výjimečnému úspěchu. Jsme přesvědčeni, že účast na 72. setkání laureátů Nobelovy ceny v Lindau pro ni bude neocenitelnou zkušeností a nabídne jí jedinečné příležitosti k osobnímu i profesnímu růstu. S napětím očekáváme, jaké poznatky a inspiraci přinese JU a její vědecké komunitě.

Více informací o 72. setkání laureátů Nobelovy ceny v Lindau a jeho účastnících naleznete zde.

Julia Lukeše zvolila Americká asociace pro rozvoj vědy mezi své Fellows

Americká asociace pro rozvoj vědy (AAAS), vydávající prestižní časopis Science, zvolila profesora Julia Lukeše z Přírodovědecké fakulty JU a Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR jedním ze svých kandidátů (Fellows). Tímto způsobem vyjadřuje celoživotní poctu vědcům, kteří dosáhli mimořádných úspěchů v rozvoji vědy.

Letos AAAS vybrala pro toto významné ocenění 416 laureátů, z nichž většina pochází z prestižních amerických univerzit. Julia Lukeše na toto ocenění navrhli jeho američtí spolupracovníci, kteří rovněž patří mezi Fellows AAAS. Český parazitolog byl zvolený v rámci biologické sekce za dlouhodobý přínos evolučním studiím v protistologii a molekulární parazitologii se zaměřením na bičivky a výtrusovce.

Jak poznamenal ředitel Biologického centra Libor Grubhoffer, zvolení profesora Julia Lukeše za člena této prestižní americké učené společnosti je mimořádným a zaslouženým oceněním. "Kolega Julius Lukeš se vypracoval ve světově uznávaného odborníka v oblasti evoluce prvoků parazitických i volně žijících a mechanismů jejich adaptaci k parazitismu. Jeho vědecké zájmy přesahují dalece do oblasti obecných otázek biodiverzity, významu mikroorganismů v biosféře naší planety i v biologické integritě člověka. Svými názory a přístupy je kolega Julius Lukeš vždy originální enfant terrible, se kterým je radost spolupracovat. Výborně si ke všemu vede též jako šéf Parazitologického ústavu našeho Biologického centra," říká Libor Grubhoffer.

Všechny letošní laureáty oznámila AAAS v aktuálním vydání časopisu Science dne 29. listopadu 2018. Na výročním shromáždění AAAS, které se uskuteční 16. února 2019 ve Washingtonu, pak čerství laureáti obdrží oficiální certifikát a zlatomodrý růžicový odznak (zlatá barva představuje vědu, modrá barva techniku).

Profesor Lukeš je v současné době ředitelem Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR a profesorem na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Více než dvacet let se zabývá molekulární biologií parazitických prvoků, kteří způsobují řadu závažných onemocnění. Je autorem či spoluautorem tří set publikací v zahraničních vědeckých časopisech. Od roku 2004 je členem Učené společnosti ČR, v roce 2009 se stal prvním mimopražským laureátem ocenění Praemium Academiae, v roce 2014 byl přijat do řad Americké mikrobiologické akademie (American Academy of Microbiology) a v roce 2015 do Evropské mikrobiologické akademie (European Academy of Microbiology).

Americká asociace pro rozvoj vědy (www.aaas.org), založená v roce 1848, je největší vědecké společenství na světě. Zahrnuje téměř 250 přidružených organizací a akademií věd a vydává prestižní časopis Science (www.sciencemag.org). Tradice AAAS Fellows začala téměř před sto padesáti lety, v roce 1874. Ocenění se uděluje na celý život s očekáváním, že laureáti budou dodržovat nejvyšší standardy profesní etiky a vědecké integrity.

Foto: Pavlína Jáchimová, AV ČR

Zůstaňme v kontaktu na
sociálních sítích

Branišovská 1645/31a, 370 05 České Budějovice Tel. 387 776 201 | Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Branišovská 1645/31a, 370 05 České BudějoviceTel. 387 776 201 | Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

© 2024 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Cookies

1

0