V časopise Vesmír vyšel seriál článků o Arktidě
V časopise Vesmír vyšel v první polovině roku 2017 seriál o Arktidě, na kterém se podíleli i vědci z Centra polární ekologie na PřF JU. Všechny části seriálu najdete zde.
V časopise Vesmír vyšel v první polovině roku 2017 seriál o Arktidě, na kterém se podíleli i vědci z Centra polární ekologie na PřF JU. Všechny části seriálu najdete zde.
V Nakladatelství JU vyšel překlad knihy britského botanika Daleho Walterse Rostlina jako pevnost (Fortness Plant) na čemž se jako odborný redaktor knihy podílel Martin Janda z Katedry experimentální biologie rostlin. Do češtiny knihu přeložil Stanislav Mihulka.
Rostliny představují lákavou kořist plnou živin pro ohromnou armádu patogenů a predátorů. Dokonce se ani nemohou hnout z místa. Jak vůbec mohou přežít? Odpověď nabízí populárně naučná kniha Rostlina jako pevnost. Jak se nenechat sežrat, která čtenáře seznamuje s nekonečnou válkou mezi rostlinami a jejich protivníky. Walters vykresluje rostliny nikoliv jako bezbranné oběti potravního řetězce, ale jako mistry v přežívání, kteří mají po ruce řadu skvělých triků, díky nimž jsou důstojnými soupeři pro nelítostné mikroskopické patogeny i věčně hladové herbivory. Kdo se bojí, nesmí na louku!
Výzkum se věnoval zákeřnicím (Triatominae), což je hmyz živící se krví, nejlépe známý jako vektory Trypanosoma cruzi, původce Chagasovy choroby. Vzhledem k vysokému epidemiologickému významu těchto vektorů zůstává jejich biologie a bakteriální symbióza překvapivě málo prostudovaná.
Tato studie konkrétně zkoumala vztah mezi hostitelem a mikrobiomem u pěti druhů ze skupiny Triatominae. Jedním z výsledků je odhalení tří hlavních faktorů (ontogeneze, druhová identita a prostředí), které ovlivňují složení střevního mikrobiomu těchto zákeřnic. Jejich mikrobiomy se vyznačují významnou ztrátou bakteriální rozmanitosti v průběhu ontogenetického vývoje. Nejvyšší bakteriální rozmanitost mají první instary, zatímco mikrobiomu dospělců běžně dominuje jediný taxon.
Tato studie je první, která ukazuje deterministické vzorce ve složení mikrobiomů u různých druhů zákeřnic a ve všech jejich životních stádiích.
Níže najdete několik odkazů na rozhovory s vědeckými pracovníky a studenty Přírodovědecké fakulty JU.
O evoluční úspěšnosti, sobeckém genu, pandemiích a dalších zajímavých tématech...Záznam rozhovoru najdete na tomto odkazu.
Jak vypadá pracovní den lidí, kteří testují vzorky na koronavirus? Čtěte v tomto článku
"Koronavirus neznamená v evoluci člověka nic" tvrdí Jan Zrzavý. Více si přečtěte v tomto článku.
Rozhovor s dvojicí vědců, která zkoumá zaniklé vesnice subsaharského Senegalu najdete na tomto odkazu.
Vystoupení polární ekoložky Marie Šabacké na světoznámé konferenci TEDx můžete zhlédnout v tomto videu.
Rozhovor o důležité roli matematiky při tvorbě pandemických plánů si můžete poslechnout zde
Polární ekoložka Marie Šabacká byla hostem pořadu ČT24 Fokus Václava Moravce s tématem "Chudá bohatá planeta". Celý pořád můžete shlédnout zde.
O svém výzkumu sluneční koróny a nejen o něm vypráví doc. Petr Jelínek z Katedry fyziky. Celý rozhovor naleznete zde.
Povídání o archeologickém výzkumu zaniklých vesnic v Senegalu si můžete poslechnout na tomto odkazu
Laboratoř proteomiky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity byla nově vybavena unikátním hmotnostním spektrometrem tims-TOF. Blíže ho veřejnosti představují Ján Štěrba a Filip Dyčka v této reportáži.
Článek na info.cz o výzkumu Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Vědcům se podařilo uměle vytvořit dvě embrya nosorožce bílého severního. Klíčovou roli v tomto úspěchu sehrál Safari park ve Dvoře Králové nad Labem. Zoolog Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty JU, který se podílel na studii tohoto afrického savce, ve videu hovoří o rozdílech jednotlivých druhů nosorožců. Celá reportáž zde.
Doc. Jaromír Beneš z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty byl hostem Studia Leonardo Českého rozhlasu. Celý pořad o nových poznatcích i mýtech z oblasti archeologie si můžete poslechnout v následujícím odkazu.
Radim Šumbera hovoří o svých cestách na Africký kontinent, o výzkumu rypošů a o tom, jak jsou ve výzkumu přínosné genetické analýzy. Celý článek najdete zde.
Profesor Julius Lukeš svojí prací žije. Tvrdí, že lidé si škodí tím, jak se zbavují parazitů. Vede to k nemocem i změně bakterií ve střevech. Mikrobiom přitom ovlivňuje až 90 procent všech chorob. Celý rozhovor můžete vidět zde.
Doc. Jaromír Beneš, vedoucí laboratoře archeobotaniky a paleoekologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity, v rozhovoru pro info.cz hovoří o mýtech spojených s takzvaným stěhováním národů. Celý rozhovor najdete v přiloženém odkazu.
Rozhovor s Marií Jaloveckou úspěšnou absolventkou Přírodovědecké fakulty JU o výzkumu babesie, parazita přenášeného klíšťaty si můžete přečíst zde.
Kriticky ohroženému druhu nosorožce bílého severního svitla naděje. Podle poslední studie mezinárodního týmu vědců, jehož členem je také Jan Robovský z Katedry zoologie PřF JU, by bylo možné je zachránit Rozhovor si můžete přečíst zde.
Studenti PřF JU již několik let jezdí na zajímavé terénní exkurze do Arktidy a na Papuu-Novou Guineu. Tady si můžete přehrát krátkou reportáž o těchto exkurzích.
Rozhovor o Kurzu tropické ekologie a o cestování si můžete přečíst zde.
V interview hovoří o definici pohlaví, fenoménu singles či o xenofobii. Celý rozhovor si můžete poslechnout na tomto odkazu.
Prof. Vojtěch Novotný, který již přes dvacet let působí na terénní stanici na Papui–Nové Guineji a na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity představuje svůj výzkum v pořadu České televize GEN.
Český rozhlas Planetárium začal vysílat třídílný seriál o počátcích zemědělství, ve kterém hovoří prof. Jaromír Beneš. První díl byl vysílán 15. 9. 2018 a jeho záznam si můžete poslechnout na následujícím odkazu od dvacáté šesté minuty a padesáté vteřiny.
ČRO PLANETÁRIUM - POČÁTKY ZEMĚDĚLSTVÍ
Prof. Jaroslav Vrba hovoří v pořadu Lucie Výborné o kvalitě vody v nádržích v České republice. Celý záznam si můžete poslechnout na tomto odkazu.
Absolvent PřF JU Martin Palus obdržel v letošním roce Prémii Otto Wichterleho, více o jeho výzkumu si můžete přečíst v tomto článku.
Co se stane, když nedodáme imunitnímu systému dost energie? Nebo naopak, když ji dodáme zbytečně moc? Jakým způsobem se reguluje nakládání s energií organizmu během imunitních reakcí? Pokud imunitní systém nemá dost energie, nemůže být dostatečně efektivní a hůře bojuje s patogenem. To je vcelku logické. Co se ale stane, když se pro potřebu imunity uvolní energie zbytečně moc? Organizmus nemá neomezené zásoby a tak s energií musí nakládat velmi obezřetně. Často se také spekuluje, že uvolněnou energii nevyužívá pouze imunitní systém, ale i samotný patogen. Jak zajistit, aby hostitel zbytečně nekrmil patogeny? Toto jsou důležité evolučně-ekologické otázky, které ovšem není jednoduché experimentálně ověřovat. Pro experimentální ověření je třeba mít především dobrý modelový systém, nejlépe snadno manipulovatelný modelový organismus s dobře definovaným modelem infekce.
Adam Bajgar a Tomáš Doležal z laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily takový modelový systém mají. Díky genetickému modelu octomilky jsou schopni regulovat množství energie, uvolněné při imunitní reakci a sledovat, jak to ovlivní boj hostitele s patogenem. Zjistili, že pokud imunitní systém nedostane dost energie, tak je skutečně neefektivní a octomilka snáze podlehne infekci. Ovšem zvýšit množství uvolněné energie může někdy imunitní reakci vylepšit, ale někdy naopak může pomoci patogenům na úkor zásob hostitele, záleží na typu infekce. Tyto experimenty navíc ukázaly, že imunitní buňky se při ohrožení organizmu sice chovají sobecky a usurpují si energii pro sebe, ale že také samy tuto svou sobeckost dokáží držet na uzdě, limitovat jí. Na začátku reakce vyplaví molekulu, která utlumí spotřebu energie jinými tkáněmi, později ovšem samy vyplaví enzym, který tuto molekulu degraduje a tak učiní vlastní sobeckosti přítrž.
Doc. Doležal o poznatcích, ke kterým se svým týmem dospěl, krátce pohovořil ve vysílání České televize. Na reportáž se můžete podívat zde.
Mgr. Jarmila Krásová studuje třetím rokem doktorský obor Zoologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích pod vedením doc. Radima Šumbery Ph.D. Ve svojí disertační práci se zabývá fylogenezí hlodavců v horských oblastech východní Afriky. Rozhovor s ní si můžete přečíst zde.
Na webu časopisu Vesmír si můžete přečíst rozhovor s prof. Janem Zrzavým, ve kterém s redaktorem Martinem Janáčem mluvil především o tématu násilné smrti.
S příchodem teplého počasí se to venku klíšťaty jen hemží. Každé čtvrté klíště je přitom podle průzkumu infikované. Pokud Vás zajímá, zda tento nárůst infikovaných klíšťat souvisí s globálním oteplováním a zda je třeba se jich tolik obávat, přečtěte si rozhovor s profesorem Liborem Grubhofferem, který se Přírodovědecké fakultě výzkumem klíšťat dlouhodobě zabývá.
V aktuálním čísle časopisu Vesmír si můžete mimo jiné přečíst rozhovor s prof. Hanou Šantrůčkovou z Katedry biologie ekosystémů.
Mikrobioložka Marie Šabacká z Centra polární ekologie vyhrála v soutěži Nadačního fondu Neuron téměř půl milionu korun, které využije na výzkum ohrožených a málo probádaných tropických ledovců v Africe. Rozhovor s Marií Šabackou si můžete přečíst zde.
Doc. Radim Šumbera z katedry zoologie byl společně s několika rypoši hostem včerejšího Dobrého rána na ČT. Tady najdete odkaz na první vstup, po jeho přehrání je pak možné pustit si na stránce několik dalších.
Podívejte se, jaké pokročilé problémy jsou řešeny Laboratoří fyziky plazmatu v rámci projektů NATO, GAČR a dalších.
případně je možné shlédnout pořad Na kloub věci přímo na webu Jihočeské televize.
Marie Šabacké z Centra polární ekologie vystoupila v pořadu Úřadu vlády České republiky, Sekce místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace, "Vědci pod mikroskopem" (díl 3)
Martin Lulák z Centra polární ekologie v pondělí povídal o životě na Svalbardu v pořadu Odpolední host Českého rozhlasu České Budějovice. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout na webu Českého rozhlasu.
Profesor Jíří Komárek, který působí na katedře botaniky, byl v sobotu hostem Filipa Černého v pořadu Jihočeši. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout na webu Českého rozhlasu.
V časopise Týden vyšel zajímavý rozhovor s vedoucím Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie, doc. Jaromírem Benešem. Rozhovor si můžete přečíst zde.
Doc. Oleg Ditrich opět v pořadu A DOST! Tentokrát o přístrojích, které údajně parazity v lidském těle nejen odhalí, ale dokonce zahubí. Celý díl můžete sledovat zde
Doc. Oleg Ditrich působící na Přírodovědecké fakultě hovoří o rizicích parazitárních infekcí. Je strach z parazitů skutečně oprávněný? Podívejte se na na celý díl zde.
Koncem roku 2016 byl hostem studia ČT24 vedoucí Katedry molekulární biologie a genetiky doc. Tomáš Doležal, který hovořil o tom, jakým způsobem v jeho laboratoři probíhá výzkum fungování imunity a jak se při výzkumu uplaťnují octomilky. Záznam jeho rozhovoru najdete pod tímto odkazem, začíná v osmé minutě.
Níže najdete několik odkazů na rozhovory s vědeckými pracovníky a studenty Přírodovědecké fakulty JU.
O evoluční úspěšnosti, sobeckém genu, pandemiích a dalších zajímavých tématech...Záznam rozhovoru najdete na tomto odkazu.
Jak vypadá pracovní den lidí, kteří testují vzorky na koronavirus? Čtěte v tomto článku
"Koronavirus neznamená v evoluci člověka nic" tvrdí Jan Zrzavý. Více si přečtěte v tomto článku.
Rozhovor s dvojicí vědců, která zkoumá zaniklé vesnice subsaharského Senegalu najdete na tomto odkazu.
Vystoupení polární ekoložky Marie Šabacké na světoznámé konferenci TEDx můžete zhlédnout v tomto videu.
Rozhovor o důležité roli matematiky při tvorbě pandemických plánů si můžete poslechnout zde
Polární ekoložka Marie Šabacká byla hostem pořadu ČT24 Fokus Václava Moravce s tématem "Chudá bohatá planeta". Celý pořád můžete shlédnout zde.
O svém výzkumu sluneční koróny a nejen o něm vypráví doc. Petr Jelínek z Katedry fyziky. Celý rozhovor naleznete zde.
Povídání o archeologickém výzkumu zaniklých vesnic v Senegalu si můžete poslechnout na tomto odkazu
Laboratoř proteomiky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity byla nově vybavena unikátním hmotnostním spektrometrem tims-TOF. Blíže ho veřejnosti představují Ján Štěrba a Filip Dyčka v této reportáži.
Článek na info.cz o výzkumu Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Vědcům se podařilo uměle vytvořit dvě embrya nosorožce bílého severního. Klíčovou roli v tomto úspěchu sehrál Safari park ve Dvoře Králové nad Labem. Zoolog Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty JU, který se podílel na studii tohoto afrického savce, ve videu hovoří o rozdílech jednotlivých druhů nosorožců. Celá reportáž zde.
Doc. Jaromír Beneš z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty byl hostem Studia Leonardo Českého rozhlasu. Celý pořad o nových poznatcích i mýtech z oblasti archeologie si můžete poslechnout v následujícím odkazu.
Radim Šumbera hovoří o svých cestách na Africký kontinent, o výzkumu rypošů a o tom, jak jsou ve výzkumu přínosné genetické analýzy. Celý článek najdete zde.
Profesor Julius Lukeš svojí prací žije. Tvrdí, že lidé si škodí tím, jak se zbavují parazitů. Vede to k nemocem i změně bakterií ve střevech. Mikrobiom přitom ovlivňuje až 90 procent všech chorob. Celý rozhovor můžete vidět zde.
Doc. Jaromír Beneš, vedoucí laboratoře archeobotaniky a paleoekologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity, v rozhovoru pro info.cz hovoří o mýtech spojených s takzvaným stěhováním národů. Celý rozhovor najdete v přiloženém odkazu.
Rozhovor s Marií Jaloveckou úspěšnou absolventkou Přírodovědecké fakulty JU o výzkumu babesie, parazita přenášeného klíšťaty si můžete přečíst zde.
Kriticky ohroženému druhu nosorožce bílého severního svitla naděje. Podle poslední studie mezinárodního týmu vědců, jehož členem je také Jan Robovský z Katedry zoologie PřF JU, by bylo možné je zachránit Rozhovor si můžete přečíst zde.
Studenti PřF JU již několik let jezdí na zajímavé terénní exkurze do Arktidy a na Papuu-Novou Guineu. Tady si můžete přehrát krátkou reportáž o těchto exkurzích.
Rozhovor o Kurzu tropické ekologie a o cestování si můžete přečíst zde.
V interview hovoří o definici pohlaví, fenoménu singles či o xenofobii. Celý rozhovor si můžete poslechnout na tomto odkazu.
Prof. Vojtěch Novotný, který již přes dvacet let působí na terénní stanici na Papui–Nové Guineji a na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity představuje svůj výzkum v pořadu České televize GEN.
Český rozhlas Planetárium začal vysílat třídílný seriál o počátcích zemědělství, ve kterém hovoří prof. Jaromír Beneš. První díl byl vysílán 15. 9. 2018 a jeho záznam si můžete poslechnout na následujícím odkazu od dvacáté šesté minuty a padesáté vteřiny.
ČRO PLANETÁRIUM - POČÁTKY ZEMĚDĚLSTVÍ
Prof. Jaroslav Vrba hovoří v pořadu Lucie Výborné o kvalitě vody v nádržích v České republice. Celý záznam si můžete poslechnout na tomto odkazu.
Absolvent PřF JU Martin Palus obdržel v letošním roce Prémii Otto Wichterleho, více o jeho výzkumu si můžete přečíst v tomto článku.
Co se stane, když nedodáme imunitnímu systému dost energie? Nebo naopak, když ji dodáme zbytečně moc? Jakým způsobem se reguluje nakládání s energií organizmu během imunitních reakcí? Pokud imunitní systém nemá dost energie, nemůže být dostatečně efektivní a hůře bojuje s patogenem. To je vcelku logické. Co se ale stane, když se pro potřebu imunity uvolní energie zbytečně moc? Organizmus nemá neomezené zásoby a tak s energií musí nakládat velmi obezřetně. Často se také spekuluje, že uvolněnou energii nevyužívá pouze imunitní systém, ale i samotný patogen. Jak zajistit, aby hostitel zbytečně nekrmil patogeny? Toto jsou důležité evolučně-ekologické otázky, které ovšem není jednoduché experimentálně ověřovat. Pro experimentální ověření je třeba mít především dobrý modelový systém, nejlépe snadno manipulovatelný modelový organismus s dobře definovaným modelem infekce.
Adam Bajgar a Tomáš Doležal z laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily takový modelový systém mají. Díky genetickému modelu octomilky jsou schopni regulovat množství energie, uvolněné při imunitní reakci a sledovat, jak to ovlivní boj hostitele s patogenem. Zjistili, že pokud imunitní systém nedostane dost energie, tak je skutečně neefektivní a octomilka snáze podlehne infekci. Ovšem zvýšit množství uvolněné energie může někdy imunitní reakci vylepšit, ale někdy naopak může pomoci patogenům na úkor zásob hostitele, záleží na typu infekce. Tyto experimenty navíc ukázaly, že imunitní buňky se při ohrožení organizmu sice chovají sobecky a usurpují si energii pro sebe, ale že také samy tuto svou sobeckost dokáží držet na uzdě, limitovat jí. Na začátku reakce vyplaví molekulu, která utlumí spotřebu energie jinými tkáněmi, později ovšem samy vyplaví enzym, který tuto molekulu degraduje a tak učiní vlastní sobeckosti přítrž.
Doc. Doležal o poznatcích, ke kterým se svým týmem dospěl, krátce pohovořil ve vysílání České televize. Na reportáž se můžete podívat zde.
Mgr. Jarmila Krásová studuje třetím rokem doktorský obor Zoologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích pod vedením doc. Radima Šumbery Ph.D. Ve svojí disertační práci se zabývá fylogenezí hlodavců v horských oblastech východní Afriky. Rozhovor s ní si můžete přečíst zde.
Na webu časopisu Vesmír si můžete přečíst rozhovor s prof. Janem Zrzavým, ve kterém s redaktorem Martinem Janáčem mluvil především o tématu násilné smrti.
S příchodem teplého počasí se to venku klíšťaty jen hemží. Každé čtvrté klíště je přitom podle průzkumu infikované. Pokud Vás zajímá, zda tento nárůst infikovaných klíšťat souvisí s globálním oteplováním a zda je třeba se jich tolik obávat, přečtěte si rozhovor s profesorem Liborem Grubhofferem, který se Přírodovědecké fakultě výzkumem klíšťat dlouhodobě zabývá.
V aktuálním čísle časopisu Vesmír si můžete mimo jiné přečíst rozhovor s prof. Hanou Šantrůčkovou z Katedry biologie ekosystémů.
Mikrobioložka Marie Šabacká z Centra polární ekologie vyhrála v soutěži Nadačního fondu Neuron téměř půl milionu korun, které využije na výzkum ohrožených a málo probádaných tropických ledovců v Africe. Rozhovor s Marií Šabackou si můžete přečíst zde.
Doc. Radim Šumbera z katedry zoologie byl společně s několika rypoši hostem včerejšího Dobrého rána na ČT. Tady najdete odkaz na první vstup, po jeho přehrání je pak možné pustit si na stránce několik dalších.
Podívejte se, jaké pokročilé problémy jsou řešeny Laboratoří fyziky plazmatu v rámci projektů NATO, GAČR a dalších.
případně je možné shlédnout pořad Na kloub věci přímo na webu Jihočeské televize.
Marie Šabacké z Centra polární ekologie vystoupila v pořadu Úřadu vlády České republiky, Sekce místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace, "Vědci pod mikroskopem" (díl 3)
Martin Lulák z Centra polární ekologie v pondělí povídal o životě na Svalbardu v pořadu Odpolední host Českého rozhlasu České Budějovice. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout na webu Českého rozhlasu.
Profesor Jíří Komárek, který působí na katedře botaniky, byl v sobotu hostem Filipa Černého v pořadu Jihočeši. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout na webu Českého rozhlasu.
V časopise Týden vyšel zajímavý rozhovor s vedoucím Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie, doc. Jaromírem Benešem. Rozhovor si můžete přečíst zde.
Doc. Oleg Ditrich opět v pořadu A DOST! Tentokrát o přístrojích, které údajně parazity v lidském těle nejen odhalí, ale dokonce zahubí. Celý díl můžete sledovat zde
Doc. Oleg Ditrich působící na Přírodovědecké fakultě hovoří o rizicích parazitárních infekcí. Je strach z parazitů skutečně oprávněný? Podívejte se na na celý díl zde.
Koncem roku 2016 byl hostem studia ČT24 vedoucí Katedry molekulární biologie a genetiky doc. Tomáš Doležal, který hovořil o tom, jakým způsobem v jeho laboratoři probíhá výzkum fungování imunity a jak se při výzkumu uplaťnují octomilky. Záznam jeho rozhovoru najdete pod tímto odkazem, začíná v osmé minutě.
Tým z laboratoře Dr. Jiřího Bárty z Katedry biologie ekosystémů Přírodovědecké fakulty se již řadu let podílí na vytvoření globální databáze mikroorganismů, která obsahuje unikátní vzorky mikrobiální DNA z různých ekosystému naší planety.
Databáze je vytvářena v rámci mezinárodního projektu „Earth Microbiome Project (EMP)“ a na její tvorbě se podílí více než 200 vědeckých týmu z celého světa. Vědci z Jihočeské univerzity přispěli do databáze více než 300 vzorky půdní DNA, které získali během několika expedic do Arktidy.
V čem je tedy projekt unikátní? „Za dobu své pětileté existence nashromáždil EMP téměř 30 000 vzorků mikrobiální DNA z různých prostředí jako je voda, sedimenty, vyšší organismy a půda. Díky této unikátní sbírce tak můžeme poprvé hledat odpovědi na klíčové otázky mikrobiální ekologie: Jsou všechny mikroorganismy všude a pouze prostředí rozhodne, které skupiny budou dominantní? Jsou si podobné mikroorganismy z půdy Arktidy a boreálního lesa? Tyto a další otázky se ve své nové studii s názvem „A communal catalogue reveals Earth’s multiscale microbial diversity“ publikované v časopise Nature snažíme zodpovědět,“ říká Dr. Bárta.
V rámci studie byl také vyvinut nový metodický (bioinformatický) nástroj umožňující přesnější porovnávání mikrobiálních genů, který v budoucnu umožní dalším vědeckým týmům snadnější vkládání svých dat do stále se rozrůstající databáze.
Kompletní studii si můžete přečíst zde.
Jihočeští vědci objasnili, jak rostliny přeměňují přebytky světelné energie na teplo.
Pro rostliny je světelné záření jediným zdrojem energie pro zajištění veškerých životních funkcí. Přeměnu světelného záření na formy energie využitelné rostlinou buňkou zajišťuje fotosyntéza, což je složitý biochemický proces, který probíhá na bílkovinných strukturách (fotosystémech) uvnitř chloroplastů. Fotosystémy potřebují nepřetržitý přísun světelné energie a jsou proto obklopené tzv. světlosběrnými komplexy, které pohlcují světlo a absorbovanou energii předávají fotosystémům ke zpracování. Světlosběrné komplexy tedy plní roli jakýchsi mikroskopických solárních panelů, které ovšem disponují řadou unikátních vlastností. V případě, že je absorbované energie příliš a hrozí tak poškození fotosystémů, světlosběrné komplexy dokáží velkou část absorbované energie přeměnit na teplo a tak se jí bezpečně zbavit. Jedná se určitou analogii odpuštění páry pomocí bezpečnostního ventilu. Mechanismus, který tuto přeměnu umožňuje, se nyní podařilo objasnit díky práci jihočeských vědců.
Vědecké týmy dr. Romana Sobotky z Centra Algatech v Třeboni a prof. Tomáše Polívky z Jihočeské Univerzity publikují v těchto dnech článek v prestižním vědeckém časopise Nature Chemical Biology. Jedná se průlom v pochopení fyzikální podstaty přeměny světelného záření na tepelné, které probíhá za určitých podmínek ve světlosběrných komplexech rostlin. Bez tohoto mechanismu by rostliny velmi špatně zvládaly růst za podmínek, kdy se rychle mění intenzita slunečního záření, například při proměnlivé oblačnosti. Základní stavební jednotkou světlosběrných komplexů je bílkovina, které k sobě váže několik molekul chlorofylu a karotenoidů. Ačkoli bylo zjevné, že právě karotenoidy jsou odpovědné za vyzáření tepla, to jakým způsobem dokáže karotenoid odebrat energii z molekul chlorofylu, zůstávalo předmětem dohadů.
V uplynulých desetiletích byla tato problematika intenzivně studována na izolovaných světlosběrných komplexech rostlin, a přestože bylo vypracováno několik možných scénářů, pro žádný se nepodařilo získat přesvědčivé důkazy. Čeští vědci obrátili pozornost k bílkovinám sinic, které jeví značnou strukturní podobnost se světlosběrnými komplexy rostlin. Tyto bílkoviny se nazývají HLIP (High-Light Inducible Proteins) a jejich přítomnost v sinicích je již sama o sobě pozoruhodná, protože tyto organismy používají světlosběrné komplexy, které jsou zcela odlišné od rostlin. K výzkumu byla použita modelová sinice Synechocystis 6803, která se využívá v mnoha laboratořích jako unikátní genetický nástroj pro studium fotosyntézy, a v tomto směru patří Laboratoř fotosyntézy v Třeboni k světově nejuznávanějším.
Třeboňskému pracovišti se podařilo bílkovinu HLIP naizolovat v potřebném množství a prokázat, že váže molekuly chlorofylů a karotenoidů a je schopna měnit světlo na tepelné záření se stejnou intenzitou jako komplexy rostlin. Skupina prof. Tomáše Polívky poté analyzovala izolovanou bílkovinu HLIP pomocí femtosekundové spektroskopie, techniky, která umožňuje zachytit extrémně rychlé procesy na molekulární úrovni. Přenos energie z chlorofylu na karotenoid a následná konverze na tepelné záření v bílkovině HLIP proběhne v biliontinách sekundy, ale přesto je o něco málo pomalejší, než obdobná přeměna energie u rostlin. Díky tomu se podařilo poprvé fyzikálně popsat a pochopit celý mechanismus. Výsledky jsou také zásadní z hlediska porozumění funkci HLIP u sinic a jejich postupné evoluci ve světlosběrné systémy řas a rostlin. Významnost tohoto objevu potvrzuje fakt, že prestižní časopis jako je Nature Chemical Biology zvolil na svou obálku ilustraci, která se vztahuje právě k této publikaci.
Proč jsou právě tropické lesy na druhy organismů tak bohaté a jak může tolik druhů rostlin a býložravého hmyzu žít společně na jednom místě?
Tyto a další otázky moderní ekologie dlouhodobě řeší mezinárodní tým pod vedením profesora Vojtěcha Novotného z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Entomologického ústavu Akademie věd ČR.
Po výzkumu v České republice a na Papui Nové Guinei se vědci zaměřili na výzkum v Japonsku. Výzkum probíhá na ostrově Hokkaido v okolí vědecké stanice v Tomakomai na jihozápadě ostrova.
„Výzkum v Japonsku nám může poskytnout velmi cenné údaje, protože tato oblast je třikrát druhově bohatší než Evropa. Rádi bychom v budoucnu výzkum rozšířili i do dalších koutů světa, například do oblastí Afriky nebo Ameriky,“ upřesnil Martin Volf z Přírodovědecké fakulty JU, vedoucí výzkumu v Japonsku.
Záměrem vědců je provést výzkum na přibližně šesti místech světa a získaná data porovnat. To umožní zpřesnit model, předpovídající podobu společenstev býložravého hmyzu na základě znalostí složení vegetace v daném místě. Pomocí modelu a reálných dat se bude moci předpovídat například druhové složení býložravého hmyzu a škůdců rostlin i v oblastech, kde výzkum není možný, a to kvůli těžce přístupnému terénu nebo probíhajícímu konfliktu. Tyto poznatky také významně přispějí ke zpřesnění dosavadních odhadů počtu druhů organismů, které obývají naši planetu, což může mít zcela zásadní význam pro ochranu přírody z globálního hlediska.
Získávání vzorků je poměrně obtížné, jelikož většina býložravého hmyzu je v lesích mírného a tropického pásma vázána na korunové patro lesa. Vědci v Japonsku proto využívají ke sběru dat kombinaci metod, které umožňují práci v těžko dostupných korunách stromů a zároveň zajišťují šetrný způsob získávání vzorků bez použití invazivních metod, například insekticidů. Jedním z velkých pomocníků je jeřáb, jeden z mála takto využívaných na světě. K přístupu do korun stromů využívají vědci i sběr z lešení a žebříků, do nejobtížněji dostupných míst šplhají po lanech. V současné době se terénní práce blíží ke konci, brzy je vystřídá laboratorní fáze výzkumu.
Dosavadní výsledky naznačují, že společenstva býložravého hmyzu z tropů a mírného pásu jsou v mnoha ohledech překvapivě podobná. Jednotlivé druhy rostlin z tropů i mírného pásu hostí podobný počet druhů hmyzu, který v obou oblastech využívá i podobně širokou škálu hostitelských rostlin. Podobná je i míra poškození, které hmyzí škůdci rostlinám působí. To je v rozporu s řadou dřívějších teorií, které předpokládaly, že za vysokým počtem druhů tropického hmyzu stojí odlišná podoba jeho společenstev. Z nově získaných údajů českých vědců vyplývá, že za vysokým počtem druhů tropického býložravého hmyzu stojí především velká rozmanitost tropických rostlin a jejich vývojových linií.
Praktické i teoretické zkušenosti s přirozeným výskytem stabilních izotopů lehkých prvků, nabyté při postdoktorském pobytu na Australské národní univerzitě před dvaceti lety, vedly vědce a pedagogy Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v roce 2000 k založení Laboratoře stabilních izotopů (LSI) při katedrách Biologie ekosystémů a Experimentální biologie rostlin
Osmnáctiletá činnost LSI přispěla k řešení mnoha biologicko-ekologických problémů publikovaných v odborných časopisech. Ve spolupráci s kolegy z Freisingu (TU Mnichov) letos kolektiv LSI pořádal už 16. ročník mezinárodní Jarní školy stabilních izotopů navštěvované zájemci nejen z ČR a Německa (https://isotopeschool.wzw.tum.de/).
Na konci května tohoto roku vydal kolektiv LSI v nakladatelství Academia knihu nazvanou „Stabilní izotopy biogenních prvků. Použití v biologii a ekologii“ shrnující zkušenosti s frakcionací stabilních izotopů v biosféře Země a určenou jako učebnici/příručku pro začínající i pokročilé zájemce o široké spektrum biologických aplikací stabilně izotopových metod. Jde o první publikaci knižního rozsahu v tomto oboru na českém trhu.
Skupina kolem Jana Lepše věnující se především ekologii rostlinných společenstev přišla s novými poznatky. Podle výsledků jejich nové studie je hlavním ovlivňujícím faktorem stability rostlinných společenstev stupeň synchronizace mezi dominantními druhy.
Stabilita ekologických společenstev při současných změnách klimatu a intenzivnímu využívání půdy je velice zásadní pro udržitelné hospodaření s přírodními zdroji. Z toho důvodu si zasluhuje velkou pozornost vědců.
Předpokládalo se, že stabilitu společenstev bude zvyšovat především biologická rozmanitost. Analýzou dlouhodobých dat získaných po celém světě se však zjistilo, že hlavním faktorem stability je spíše stupeň synchronizace mezi dominantními druhy, než samotná druhotná rozmanitost.
Celý článek si můžete přečíst ZDE
Arctic Tern (Sterna paradisaea) arriving at Arctic breeding grounds after one of the longest migrations, from Antarctica. Norway 2008
Numerous Arctic sites might no longer be beneficial for migratory animals as they used to be. Arctic Finland, 2020
Increase in nest predation has been recorded also in European agricultural landscape, Czech Republic, 2015
Increase in nest predation has been recorded also in European agricultural landscape, Czech Republic, 2013
Predated nest of Black-winged Stilt (Himantopus himantopus) at the bank of a steppe lake near Caspian see, Astrakhan region, Russia, 2015
Many Arctic places are accessible only by helicopter or vězděchod (caterpillar), author Vojtěch Kubelka during the Arctic expedition in 2015, Chukotka, Russia
Many Arctic places are accessible only by helicopter or vězděchod (caterpillar), author Vojtěch Kubelka during the Arctic expedition in 2010, Chukotka, Russia
Research in the Arctic can be difficult for a number of reasons. For example, you must accept the fact that a huge number of mosquitos hatch during the short Arctic summer, Vojtěch Kubelka, Barrow, Alaska, 2012
Kentish Plover (Charadrius alexandrinus) is widely distributed species, represented in the study by six populations, United Arabic Emirates, 2018
Earlier snowmelt and earlier plant phenology as well as insect emergence can cause mismatch between food availability and demanding period of offspring in migratory animals. Cukotka, Arctic Russia 2010
Researchers establishing a camp in the coastal Arctic, Chukotka, Arctic Russia 2015
Red Fox (Vulpes vulpes) is a generalist predator spreading North and rising predator pressure on Arctic migratory birds, Arctic Finland 2019
Common Snipe (Gallinago gallinago) hiding among vegetation at Chukotka, Arctic Russia, 2010
Arctic Fox (Vulpes lagopus) is opportunistic predator and during period with lack of Arctic rodents (lemmings) consumes more eggs of Arctic birds, Barrow, Alaska, 2012
Male of critically endangered Spoon-billed Sandpiper (Calidris pygmaea) at a breeding ground, species suffering higher nest predation rates recently, Chukotka, Arctic Russia, 2015
Many surprises can happen during Arctic fieldwork with shorebirds, for example finding a mammoth tusk, author Vojtěch Kubelka during the Arctic expedition in 2010, Chukotka, Russia
Snow Bunting (Plectrophenax nivalis) is one of the species affected by disruptions to migration profitability, experiencing decline in breeding productivity. Chukotka, Arctic Russia, 2010
Male of critically endangered Spoon-billed Sandpiper (Calidris pygmaea) at a breeding ground, species suffering higher nest predation rates recently, Chukotka, Arctic Russia, 2015
Earlier snowmelt and earlier plant phenology as well as insect emergence can cause mismatch between food availability and demanding period of offspring in migratory animals. Arctic Russia 2015
Jihočeští a bavorští vědci získali společný grant pro virtuální rekonstrukci zaniklých obcí Šumavy. Budou např. vynášet historické fotografie na interaktivní mapu.
Některé objekty se budou rekonstruovat i prostorově ve 3D. Zajímavostí je, že projekt chce zapojit do sběru dat o zaniklých lokalitách i veřejnost. Kromě doplňujících informací od veřejnosti tak projekt očekává i možnost získání fotodokumentace od pamětníků.
Projekt využije bohatý archiv muzea Ateliér Seidel z Českého Krumlova, který obsahuje tisíce snímků již neexistujících sídelních struktur, polních systémů a obyvatel zejména z oblasti Pošumaví tak, jak je viděl Josef Seidl. To je také důvod, proč první společný česko-bavorský workshop proběhl právě v muzeu Ateliér Seidel.
Další workshop, zabývající se strukturou zpracovávaných dat, následně proběhl v bavorském Freyungu. Na duben je pak naplánován česko-bavorský workshop na Katedry informatiky PřF JU v Českých Budějovicích, který se bude věnovat virtuálnímu datovému prostoru a jeho otevření zainteresované veřejnosti. Připraví se tak prostor umožňující zainteresované veřejnosti podílet se na sběru dat o zaniklých šumavských lokalitách. Dále bude spolupráce směřovat k vytváření interaktivní mapy.
Kromě zhotovení interaktivní mapy a 3D rekonstrukcí je cílem projektu vyvinout metodologii analýzy historických fotografií a její využití přenositelné i na další lokality a zdroje dat. Ukázkou práce členů týmu je ilustrace, která vznikla propojením digitálního modelu terénu s historickou fotografií zaniklé obce Kapličky. Model byl vytvořen z dat pořízených z leteckého laserového skenování povrchu Země. Po odfiltrování vegetačního pokryvu vidíme reliéfní stopy zaniklých polních systémů a relikty zničených domů. Díky trojrozměrné rekonstrukci vidíme krajinu, jak ji viděl i Josef Seidel, když tuto fotografii pořizoval. Podobným postupem bude zmapováno česko-bavorské a případně v budoucnu snad i česko-rakouské příhraničí.
Jihočeští a bavorští vědci získali společný grant pro virtuální rekonstrukci zaniklých obcí Šumavy. Budou např. vynášet historické fotografie na interaktivní mapu.
Některé objekty se budou rekonstruovat i prostorově ve 3D. Zajímavostí je, že projekt chce zapojit do sběru dat o zaniklých lokalitách i veřejnost. Kromě doplňujících informací od veřejnosti tak projekt očekává i možnost získání fotodokumentace od pamětníků.
Projekt využije bohatý archiv muzea Ateliér Seidel z Českého Krumlova, který obsahuje tisíce snímků již neexistujících sídelních struktur, polních systémů a obyvatel zejména z oblasti Pošumaví tak, jak je viděl Josef Seidl. To je také důvod, proč první společný česko-bavorský workshop proběhl právě v muzeu Ateliér Seidel.
Další workshop, zabývající se strukturou zpracovávaných dat, následně proběhl v bavorském Freyungu. Na duben je pak naplánován česko-bavorský workshop na Katedry informatiky PřF JU v Českých Budějovicích, který se bude věnovat virtuálnímu datovému prostoru a jeho otevření zainteresované veřejnosti. Připraví se tak prostor umožňující zainteresované veřejnosti podílet se na sběru dat o zaniklých šumavských lokalitách. Dále bude spolupráce směřovat k vytváření interaktivní mapy.
Kromě zhotovení interaktivní mapy a 3D rekonstrukcí je cílem projektu vyvinout metodologii analýzy historických fotografií a její využití přenositelné i na další lokality a zdroje dat. Ukázkou práce členů týmu je ilustrace, která vznikla propojením digitálního modelu terénu s historickou fotografií zaniklé obce Kapličky. Model byl vytvořen z dat pořízených z leteckého laserového skenování povrchu Země. Po odfiltrování vegetačního pokryvu vidíme reliéfní stopy zaniklých polních systémů a relikty zničených domů. Díky trojrozměrné rekonstrukci vidíme krajinu, jak ji viděl i Josef Seidel, když tuto fotografii pořizoval. Podobným postupem bude zmapováno česko-bavorské a případně v budoucnu snad i česko-rakouské příhraničí.
Nové číslo časopisu Živa se zabývá různými pohledy na poznávání naší krajiny. Ukazuje, jak se vyvíjí, jak funguje, co všechno ji ovlivňuje...
Celé číslo je věnováno nedávno zesnulému Vojenu Ložkovi a obsahuje mnoho článků, na kterých se podíleli vědci z PřF JU.
"Jakmile se začneme pídit, jak funguje a podle jakých zákonitostí se vyvíjí krajina, hned na začátku se můžeme zarazit na způsobu, jak ji vymezit – strukturně, prostorově, stupněm přirozenosti, hierarchií v tocích hmoty a energie, stářím… A poté, jak ji uchopit, vzorkovat, interpretovat, znázornit, srovnávat s jinou… Zkoumá ji ze svého pohledu snad každý obor.
Krajina zůstává zároveň užitným, obytným, čerpaným, praktickým objektem zájmu – pro architekty, vodohospodáře, průmyslníky, farmáře, rekreanty, obchodníky se sklady a transportními komunikacemi a dalšími. Je výjimečným průsečíkem střetů.
Jednou z motivací k tématu této Živy je současný tlak ekologických proměnných na krajinu, u nichž dochází k dosahování stále vyšších nadprahových hodnot, ať už jde o přírodní, nebo civilizační vlivy, kde hranice mezi nimi se nedaří vždy rozpoznat a samy o sobě jsou objektem zkoumání." (úryvek z editorialu Pavla Kováře)
Vyšla dvoudílná kniha Atlas sinic a řas ČR, na jejímž vzniku se podíleli odborníci z Katedry botaniky PřF JU.
Kniha profesora Hindáka a kol. Sladkovodné riasy, vydaná v roce 1978, která byla určovací pomůckou pro specialisty ve vodohospodářské praxi stejně jako pro vysokoškolské studenty, byla tak úspěšná, že dalších čtyřicet let nic podobného nevzniklo.
Po tak dlouhé době se ve věku molekulárních zásahů do systematiky ovšem změnilo mnoho a tato situace vedla ke vzniku poptávky po aktuální česky psané určovací pomůcce, po které volali nejen studenti, ale také zaměstnanci laboratoří sledujících kvalitu vody. Proto se Jan Kaštovský spolu s kolegy z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty JU ve spolupráci s odborníky z dalších institucí rozhodli reagovat. Třináct spoluautorů tak po třech letech práce vytvořilo dvoudílnou publikaci Atlas sinic a řas ČR.
Kniha je volně ke stažení a autoři doufají, že bude stejně tak úspěšná jako dílo vydané před téměř půlstoletím.
Jan Lepš a Petr Šmilauer vydali společně knihu s názvem „Biostatistics with R, An Introductory Guide for Field Biologists" v prestižním nakladatelstvím Cambridge University Press.
Tato publikace je komplexním představením toho, jak analyzovat data z široké oblasti biologického výzkumu, včetně ochrany přírody a monitorování globálních změn. Je založena na mnohaletém terénním výzkumu a výuce statistických metod obou autorů. Text byl původně publikován v češtině v roce 2016. Anglické vydání bylo podstatně aktualizováno a byly přidány dvě nové kapitoly „Analýza přežití“ a „Klasifikační a regresní stromy“.
Kniha je zaměřena na tradiční statistické přístupy se zaměřením na ty, které převládají ve vědeckých publikacích. Všechny kapitoly jsou doplněny příkladem datových sad, R kódem (vysvětleným krok po kroku) demonstrujícím analytické postupy a interpretací výsledků. Autoři také uvádějí příklady toho, jak vhodně popsat statistické postupy a výsledky analýz ve vědeckých článcích.
Tato učebnice bude sloužit široké veřejnosti, od studentů, vědců nebo odborníků, kteří se snaží zlepšit svou každodenní statistickou praxi, až po přednášející vysokoškolských statistických kurzů.
Knihu si můžete blíže prohlédnout zde: http://cambridge.org/biostatistics
Po několikaletém úsilí sedmi editorů a více než 50 autorů vyšlo dlouho očekávané druhé, kompletně přepracované vydání Klíče ke květeně České republiky.
Druhé vydání Klíče je jedním z mnoha výstupů projektu Pladias, který v uplynulých pěti letech sdružil výzkumné kapacity zabývající se diverzitou flóry a vegetace z brněnské Masarykovy univerzity, Botanického ústavu AV ČR a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Systematici z katedry botaniky PřF JU významně přispěli k přípravě nového vydání Klíče jak zpracováním vybraných skupin rostlin, tak svou editorskou prací.
V pískovně Cep II na Třeboňsku vzniká unikátní projekt propojující ochranu přírody s vědeckým výzkumem. Na projektu obnovy území narušeného těžbou štěrkopísku se společně podílí vědci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, těžební firma, nevládní organizace i státní správa.
Projekt zahrnuje v současné době největší plochu přírodě blízké obnovy pískoven v ČR. Její hlavní součástí jsou plochy rekultivované loni s přispěním týmu biologů z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, který zvítězil v mezinárodní soutěži Quarry Life Award, kterou pořádala skupina HeidelbergCement, do které patří těžební firma provozující pískovnu. Na většině území loňské rekultivace byl pouze upraven terén, aby vznikly co nejrozmanitější podmínky pro osídlení rostlinami a živočichy. Od té doby je prostor ponechán samovolnému vývoji.
„Na této pískovně se můžeme přesvědčit, že proces obnovy těžebních prostorů zvládne příroda sama, když jí připravíme vhodné podmínky. Navíc tak ještě pomůžeme řadě ohrožených druhů, které se objevují už po několika měsících,“ sdělila bioložka Klára Řehounková z Přírodovědecké fakulty JU.
Tým odborníků zkoumal plochy ponechané samovolnému vývoji v předchozích etapách rekultivace, především z roku 1998. Z iniciativy Správy CHKO Třeboňsko zde tehdy vznikla vůbec první plocha přírodě blízké obnovy pískoven u nás. Porovnáním ploch ponechaných přírodním procesům s plochami uměle osázenými borovou monokulturou dospěli odborníci k závěru, že pro přírodu je jednoznačně lepší první varianta.
Srpnové vydání celosvětově respektovaného britského časopisu Antiquity zveřejnilo informativní článek česko-senegalského týmu z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Univerzity Cheikh Anta Diop v Dakaru o archeologickém a etnobotanickém výzkumu, který v Národním parku Niokolo-Koba na jihovýchodě Senegalu provádí od roku 2018. Ve článku, jehož hlavní autorkou je doktorandka Archeologického ústavu FF JČU Tereza Majerovičová, je popsán záměr a první ucelené informace o výzkumu zaniklých vesnic v pásmu tropického opadavého lesa a stromové savany v národním parku, který zde byl založen v roce 1957 a jehož důsledkem bylo vysídlení řady vesnic a jejich obyvatel mimo areál parku.
Výzkumný tým se zaměřuje na řešení otázek, jaké materiální a ekologické stopy po sobě zaniklé vesnice a jejich zemědělská zázemí zanechaly a porovnává archeologické stopy se současnými vesnicemi v blízkém okolí parku. Tyto vesnice žijí tradičním životem v souladu s okolní přírodou. Lidé v nich používají po staletí ověřené stavební materiály. Zvláštní kapitolou výzkumu jsou posvátné stromy, především baobaby a kapoky, jejichž mohutné kmeny a široké koruny jsou místními obyvateli chráněny a uctívány v rituálech nazývaných „djalan“. Archeologové a botanici takové dosud žijící stromy na území parku vyhledávají prostřednictvím satelitních snímků a zkoumají pomocí antropologických a dendrologických metod. Plochy zaniklých vesnic jsou pak studovány za pomoci dálkového průzkumu Země a metod environmentální archeologie.
Epidemie covidu na pár let přerušila práci týmu v Senegalu, v současné době se však tým připravuje na expedici, kterou plánuje na rok 2023. Současně probíhá příprava dalších odborných studií. Jedna z nich, která se týká celkového pohledu na využívání rostlin v tradičních senegalských vesnicích, byla prezentována na červnové archeobotanické konferenci IWGP v Českých Budějovicích. Součástí česko-senegalské spolupráce je řada studijních pobytů studentů a vědeckých pracovníků na Jihočeské a dakarské univerzitě v rámci programů Erasmus plus.
Jaromír Beneš, Tereza Majerovičová
Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie, Přírodovědecká fakulta JČU a Archeologický ústav, Filozofická fakulta JČU
Již týden probíhá v západoafrickém Senegalu etnoarcheologický a etnobotanický výzkum Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Výzkumný tým je tvořen odborníky z oblasti archeologie, botaniky a antropologie, působících na Archeologickém ústavu Filozofické fakulty, v Laboratoři archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty, na Dakarské univerzitě a dále na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
Cílem expedice je výzkum zaniklých vesnic, které byly od roku 1954 nuceně vysidlovány z důvodu založení a postupného rozšiřování Národního parku Niokolo-Koba v oblasti původního umístění těchto vesnic. Jihočeský tým se první týden zaměřil na plochu bývalé vesnice Niemenike. Provedl zde archeologickou testovací sondáž v prostoru zaniklého domu s rituálně uloženou keramickou nádobou. Dalším prvkem výzkumu jsou odběry půdních vzorků, jejichž chemismus může prozradit zajímavé informace o využívání různých částí vesnice. Důležitou součástí bádání je dendrochronologický průzkum významných stromů v prostoru bývalé vesnice. Ty mohou leccos prozradit o vztahu lidí k jejich prostředí, který je v západní Africe nositelem animistického vidění světa, byť je zde v moderní době překryt islámem nebo křesťanstvím. Aby to výzkumný tým dobře poznal a pochopil, navštívil živé vesnice Tambanoumouya a Gamon v okolí národního parku. V nich se dochovaly důležité rituály, jejichž stopy tým studuje i v zaniklých vesnicích. Vzniká tak zajímavé svědectví o tradiční africké vesnici, která je sice nositelem tradice, ale která dnes podléhá významným změnám.
Jaromír Beneš, Tereza Majerovičová