Dr. Pradeep Kumar Kayshap, který na Katedry fyziky pracuje díky projektu Rozvoj JU – Mezinárodní mobility (reg. č. CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_027/0008364) pod vedením doc. Petra Jelínka, publikoval
výsledky své práce společne s kolegy z Indie, Polska, UK, USA a Rakouska článek v prestižním časopise Nature Astronomy.
Letošní Purkyňovu cenu za nejlepší článek ročníku časopisu Živa ve věkové kategorii od 30 let získala Jana Jersáková z katedry biologie ekosystémů Přírodovědecké fakulty JU a Robert Tropek z katedry ekologie PřF UK a Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR.
Článek s názvem: Současný pohled na vzájemnou spolupráci rostlin a opylovačů vyšel v šestém čísle ročníku 2018. Cenu vítězům předala předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. Celý článek si můžete přečíst zde.
Stovky kilometrů čtverečních zabírají v ČR území narušená těžbou nerostných surovin. A miliony korun stojí ročně jejich rekultivace na lesní porosty. Podle vědců a ochránců přírody jde o drahý způsob, jak zlikvidovat ohrožené druhy a jejich stanoviště.
„Těžba nerostných surovin představuje samozřejmě velký zásah do krajiny. Paradoxně však také vytváří stanoviště, s nimiž se v okolní doslova přehnojené krajině běžně nesetkáme, např. písčiny, suché trávníky, tůně či mokřady. Ihned po vytvoření osídlí tato stanoviště celá řada ohrožených druhů,“ říká Jiří Řehounek, který se v nevládní organizaci Calla zabývá obnovou těžebních prostorů.
Rostliny, živočichové či houby osídlující aktivní i opuštěné těžebny mají jednu společnou vlastnost. Vyhledávají místa s malým množstvím živin v půdě či vodě. Zdejší rostliny nesnášejí konkurenci jiných druhů – příkladem může být kriticky ohrožená plavuňka zaplavovaná. Z živočichů můžeme jmenovat např. obojživelníky nebo samotářské včely, které hnízdí na suchých místech bez vegetace a patří k vůbec nejohroženějším skupinám živočichů u nás. Téměř všechny vzácné a ohrožené druhy však spolehlivě zlikviduje lesnická nebo zemědělská rekultivace.
„Naše výzkumy ukazují, že lesnické rekultivace, jaké známe z valné většiny těžebních prostorů, vytvářejí velice homogenní prostředí a snižují tak biologickou rozmanitost. Obvykle se totiž jedná o monokultury borovice lesní,“ vysvětluje botanička Lenka Šebelíková z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, která se profesně zabývá obnovou vytěžených pískoven.
Alternativa přitom existuje. Jmenuje se přírodě blízká obnova a vychází z respektu k přírodním procesům. Jejím základem je vytvoření různorodého terénu po ukončení těžby, protože rozmanitější přírodní podmínky poskytují prostor většímu množství druhů. Následně jsou pískovny či kamenolomy ponechány samovolnému vývoji, do něhož člověk nezasahuje vůbec nebo pouze mírně.
„Ponechání těžebního prostoru samovolnému vývoji se projeví na zvýšení druhové rozmanitosti. Pikantní přitom je, že onen samovolný vývoj vede v horizontu dvaceti let na většině našeho území ke vzniku lesa, ovšem druhově i věkově různorodějšího než borová monokultura,“ doplňuje Lenka Šebelíková.
Přírodě blízká obnova se stala běžnou součástí rekultivací v řadě evropských zemí. Dobře se doplňuje i s rekreačním využitím těžebních prostorů, např. s koupáním, turistikou či geocachingem, protože občasné narušování povrchu rekreanty zdejším ohroženým druhům prospívá. Větší využívání přírodě blízké obnovy má navíc širokou podporu mezi vědci, ochránci přírody i těžebními firmami.
Nedávno došlo i v ČR k první legislativní změně, která využití pískoven či kamenolomů pro ochranu přírody podpořila. Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu totiž umožnila v omezené míře měnit staré rekultivační plány, které často platí již desítky let, ve prospěch ochrany přírody.
„Osobně doufám, že jde o první legislativní vlaštovku, která odstartuje nový trend. Nikdo z nás určitě nepožaduje, aby se přírodě blízká obnova stala jediným možným způsobem rekultivací. Jde nám spíše o zrovnoprávnění tohoto progresivního a výrazně levnějšího způsobu péče o krajinu s dosud převažujícími lesnickými a zemědělskými rekultivacemi. V rekultivovaných těžebních prostorech by se měl najít prostor jak pro zemědělskou půdu a hospodářské lesy, tak i pro rekreaci a ochranu přírody,“ uzavírá Jiří Řehounek.
Kontakt: RNDr. Jiří Řehounek (Calla) – 605 066 898, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Docent Jaromír Beneš hovoří spolu s doktorandkou Terezou Majerovičovou o výzkumu v Makedonii a pořádané Letní archeobotanické škole ve vědeckém pořadu Českého rozhlasu Planetárium. Záznam si můžete poslechnout na přiloženém odkazu od dvacáté sedmé minuty.
Před tímto rozhovorem můžete zároveň slyšet upoutávku na novou knihu doc. Jaromíra Beneše zabývající se počátky zemědělství ve Starém světě.
Letní archeobotanická škola se konala v rámci udržitelnosti projektu PAPAVER - Centrum studia člověka a rostlin Evropy a severní Afriky doby poledové, reg. č. CZ.1.07/2.3.00/20.0289, který byl spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
Více než 25 let trápily americkou veřejnost na jihovýchodě USA záhadné úhyny orlů bělohlavých, kteří umírali na neurologickou nemoc nejasného původu.
K odhalení příčiny této smrtelné nemoci výrazně přispěl tým jihočeských vědců z Biologického centra AV ČR, Centra Algatech Mikrobiologického ústavu AV ČR a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který potvrdil, že ptáky zabíjí nově objevený toxin ze sinic. Výsledky dlouholetého úsilí mezinárodního týmu byly v pátek 26. března publikovány v prestižním časopise Science.
Tiskovou zprávu si můžete přečíst zde
Foto 1: Mikroskopický snímek toxické sinice zodpovědné za otravy ptáků (kredit: Lenka Štenclová, HBÚ, BC AV ČR) Foto 2: Orel bělohlavý (kredit: Petr Znachor, HBÚ, BC AV ČR) Foto 3: Mikroskopický snímek toxické sinice zodpovědné za otravy ptáků (kredit: Petr Znachor, HBÚ, BC AV ČR) Foto 4: Laboratorní kultury toxické sinice zodpovědné za otravy ptáků (kredit: Lenka Štenclová, HBÚ, BC AV ČR)
Celý článek "Hunting the eagle killer: A cyanobacterial neurotoxin causes vacuolar myelinopathy" naleznete: ZDE
Zpravodajskou reportáž z ČT1 si můžete pustit ze záznamu: ZDE
Náš PhD student Sanjay Kumar - z Laboratoře fyziky plazmatu - se zúčastnil mezinárodní konference SICT 2024 konané ve Vídni.
Prezentoval svou práci prostřednictvím posteru "Nanoarchitectures with Cu-Ag embedded clusters for enhanced localized surface plasmon resonance detection", který byl oceněn jako nejlepší poster konference.
Blahopřejeme Sanjayovi k tomuto ocenění.
Skupina působící na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty již několik let spolupracuje se společností Českomoravský štěrk a.s. a se sdružením Calla při rekultivaci pískovny Cep II na Třeboňsku, která je unikátní a v současné době největší plochou přírodě blízké obnovy pískoven v ČR.
S využitím přírodních procesů se vědcům daří obnovovat těžbou zasaženou krajinu a cepské pískovny se tak stávají modelovou lokalitou nejen pro ochranu přírody v těžebních prostorech, ale také pro vědecký výzkum. Několikrát do roka sem při exkurzích přijíždějí čeští i zahraniční vědci a odborníci z praxe.
„Z Cepu II se stává místo známé ve vědeckých kruzích po celém světě. Na velké ploše zde můžeme ukázat, že přírodě blízká obnova těžebních prostorů je naprosto rovnocennou alternativou lesnických či zemědělských rekultivací, která navíc prospívá řadě ohrožených druhů,“ sdělila bioložka Klára Řehounková z Přírodovědecké fakulty.
V současné době zde biologové zkoumají, jací živočichové a rostliny postupně osidlují různorodá stanoviště, která tu pro ně připravili, mj. několik desítek tůní nebo písčiny různé vlhkosti či tvaru reliéfu. V etapě dokončené koncem roku 2013 přibyla další experimentální plocha, kde vědci vyzkoušejí, jak nejlépe obnovit suché trávníky. Ty patří v jižních Čechách k velmi vzácným a mizejícím stanovištím.
Bližší informace o ochraně a obnově pískoven jsou k dispozici na specializovaném webu Jihočeské pískovny (https://www.calla.cz/piskovny).
Podpořit biodiverzitu obecně je mj. také cílem dalšího ročníku soutěže Quarry Life Award. Druhý ročník této mezinárodní vědecké a vzdělávací soutěže vyhlásila skupina HeidelbergCement, jejíž součástí je i společnost Českomoravský štěrk, a.s. Zapojit do soutěže se mohou odborníci, studenti a další zájemci o obor, pokud do 1. března 2014 přihlásí projekt, který přispěje k ochraně a podpoře biodiverzity těžebních prostorů nebo ke zvýšení povědomí o jejich biologické hodnotě. Veškeré informace o soutěži naleznete na stránkách www.quarrylifeaward.cz.
V pondělí 17. listopadu 2014 byl na PřF JU odhalen památník Járy Cimrmana.
Tradiční fakultní výstup na Kleť byl v letošním roce zahájen a zpestřen slavnostní událostí odhalení památníku Járy Cimrmana. Umělecké dílo umístěné za budovou B bude připomínat čin českého génia, který při návštěvě Českých Budějovic odhodil okousané jablko, čímž na místě, kde později vznikla Přírodovědecká fakulta JU založil tradici ekologického kompostování.
Za údržbu fakultního kompostu a přípravu památníku děkujeme studentskému spolku Na hnízdě a všem, kteří se na slavnostní události podíleli. Také děkujeme firmě KAVEX BOHEMIA s.r.o., která darovala kámen, na němž je umístěn památný ohryzek.
Repliku ohryzku zhotovil českobudějovický sochař Michal Trpák, který již několik let organizuje akci Umění ve městě, v rámci které se obyvatelé Českých Budějovic mohou ve veřejném prostoru seznámit s díly českých i zahraničních umělců.
Ve čtvrtek 13. května 2021 od 14 hodin se uskutečnilo ve velké zasedací místnosti rektorátu Jihočeské univerzity první slavnostní předání cen JU Innovation. Za účasti vedení Jihočeské univerzity byly oceněny nejlepší inovativní výsledky vědeckých a výzkumných projektů univerzity, a to napříč všemi obory.
V rámci celouniverzitní soutěže za období 2016-2020 zvítězilo řešení L. Ptáčka z katedry fyziky a M. Nováka z katedry informatiky. Týká se dálkové regulace elektronických přístrojů s využitím servomotoru. Je chráněno českým patentem CZ307875.B6 a v současnosti probíhá jeho posuzování pro udělení evropského patentu.
Předání ocenění z rukou rektora prof. PhDr. Bohumila Jirouška, Dr. (vpravo) oceněným vědcům: Ing. Ladislav Ptáček, Ph.D. (vlevo) a PhDr. Milan Novák, Ph.D. (uprostřed)
Z médi9: Písecký deník.cz, budejcka.drbna.cz
Přítomnost správného a zdravého střevního mikrobiomu v raném vývojovém období má pozitivní vliv na budoucí zdraví hostitele, od snížení pravděpodobnosti různých imunitních onemocnění až po infekce parazity. Proto je zjištění, že mikrobiom ptáčátek je poměrně stabilní, velmi důležité s ohledem na dlouhodobé působení střevního mikrobiomu na hostitele.
Ale jak ptáčátka sýkorek přicházejí ke složitým bakteriálním společenstvím? Seniorní autorka studie, Kateřina Sam z Akademie věd ČR a Jihočeské univerzity, vysvětluje: "Předchozí studie ukázaly, že ptáci se líhnou s téměř sterilním zažívacím traktem. Jakmile však jsou v hnízdě, jejich tělíčka se velmi rychle kolonizují bakteriemi. Asi po 8–10 dnech mají ptáčátka zažívací trakt kompletně osídlen mikrobiálním společenstvem a připraven na svou funkci. Chtěli jsme lépe pochopit, jak probíhá tato kolonizace. A protože pro pochopení věcí je často dobré je rozbít, rozhodli jsme se experimentovat s ovlivněním tohoto procesu."
Vědci z Akademie věd ČR a Kodaňské univerzity proto naplánovali experiment během hnízdního období, které obvykle probíhá ve střední Evropě od dubna do června, kdy se malé sýkorky líhnou a proces kolonizace jejich tělíček teprve začíná. “Tento proces kolonizace jsme se rozhodli rozbít dvěma metodami ovlivňujícími bakteriální společenstva: antibiotiky a probiotiky,” říká David Diez-Mendéz, první autor a postdok z Akademie věd ČR. V každém experimentálním hnízdě vědci opakovaně podávali antibiotika dvěma ptáčátkům probiotika dalším dvěma po dobu téměř dvou týdnů (tj. od narození po odlétnutí z hnízda), zatímco poslední dvě ptáčátka sloužila jako kontrola.
Narušení procesu kolonizace střeva by mohlo ovlivnit vstřebávání živin a omezit růst. Vědci proto pravidelně vážili ptáčátka a odebírali vzorky střevního mikrobiomu z kloaky (tzv. kloakálními stěry). Zjistili, že kolonizace střeva byla dostatečně odolná vůči narušování, které se pokoušeli provést, a hlavním zdrojem obnovujícího se bakteriálního společenstva střeva ptáčků bylo bakteriální společenstvo v samotném hnízdě, následované vertikálním přenosem od samic spolu s přinášenou potravou. Podivuhodně málo bakterií pocházelo od samců, kteří se při krmení samiček pravidelně střídají. Tyto zajímavé výsledky byly nedávno publikovány ve vědeckém časopise Molecular Ecology.
Vědci očekávali, že antibiotika a probiotika budou mít silný vliv na testovaná ptáčátka, protože antibiotika obecně zastavují růst určitých bakterií a probiotika naopak podporují prospěšné bakterie. Překvapivé výsledky ale ukázaly, že tato léčba neměla měřitelný účinek na růst ani vývoj ptáčátek ani na jejich bakteriální společenstva. Spoluautor studie, Kasun H. Bodawatta z University of Copenhagen, uvádí: "Velmi nás překvapilo, že naše "léčba" neměla na volně žijící sýkorky žádný vliv, přestože se chovná drůbež léčí těmito antibiotiky po desetiletí pro zajištění chovů a prevenci rozvoje patogenních bakterií v zemědělských chovech."
Výzkumný tým také zjistil, že mikrobiální společenstva střeva jsou hlavně ovlivněna prostředím hnízda, z nějž se pravděpodobně neustále přenáší na ptáčátka, a potlačují tak účinek antibiotik a probiotik. Střevní mikrobiomy sourozenců byly si podobnější než mikrobiomy nepříbuzných sousedů. David Diez-Méndez vysvětluje: "Podobnost střevního a hnízdního mikrobiomu je důležitá, protože mikrobiální společenství v hnízdě závisí na materiálu hnízda vybraném samicemi, což má nepřímý mateřský vliv na střevní mikrobiom ptáčátek."
Tato studie se snažila vysvětlit rozdíly mezi dvěma ptačími druhy a také příčiny podobnosti či rozdílnosti střevních mikrobiomů u ptáčátek a jejich matek a otců. Kateřina Sam zdůrazňuje, že i když nyní víme, že střevní mikrobiom ptáčátek sýkorek pochází především z hnízda a je ovlivněn zejména matkou, ale jen do určité míry otcem, tyto zdroje mikrobiálních společenstev stále vysvětlují pouze část procesu, zatímco zdroj zbytku bakterií zůstává neznámý.
Odkaz na původní článek: Diez‐Méndez, D., Bodawatta, K. H., Freiberga, I., Klečková, I., Jønsson, K. A., Poulsen, M., & Sam, K. (2023). Indirect maternal effects via nest microbiome composition drive gut colonization in altricial chicks. Molecular Ecology. https://doi.org/10.1111/mec.16959
Další úspěch si připsala na své konto studentka Gymnázia Jírovcova Tereza Maxerová se svojí Středoškolskou odbornou prací, se kterou v loňském roce vyhrála celostátní kolo SOČ (odkaz na zprávu). Minulý týden (16. 5.) byla za svou práci o vodních broucích v revitalizovaných tůních na opuštěném vojenském cvičišti u Českých Budějovic oceněna Učenou společností České republiky (odkaz na zprávu). Její školitel Vojtěch Kolář byl pak na přelomu roku oceněn děkovným listem předsednictva Českého svazu vědeckotechnických společností jako výrazem poděkování za významnou práci věnovanou odborné přípravě Terezy Maxerové.
Výsledky práce oba ocenění také opublikovali ve Sborníku Jihočeského muzea a krátké shrnutí výsledků je také ve vlákně na Twitteru, které naleznete ZDE.
Učená společnost pořádala ve dnech 15. 5. a 16. 5. 2017 své XXIII. valné shromáždění. Na slavnostní části v pondělí 15. 5. 2017 udělila medaile a ceny Učené společnosti osmnácti vědcům, pedagogům a studentům.
Nejprestižnější vyznamenání za zásluhy a rozvoj vědy, medaili Učené společnosti ČR, převzal dr. Jan Květ, který působí na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity již od jejího založení. V devadesátých letech se podílel mimo jiné na tvorbě zákonů o ochraně přírody.
Cenu pro nejlepší vědecké pracovníky získal také doc. Tomáš Doležal, vedoucí Katedry molekulární biologie a genetiky PřF JU. Udělení ceny bylo pro Tomáše Doležala navrženo jako výraz ocenění jeho vědecké a pedagogické práce. Na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity Tomáš Doležal vytvořil a vede vědecký tým, který odhalil úlohu extracelulárního adenosinu v regulaci energie během imunitní odpovědi, experimentálně ověřil nový teoretický koncept sobecké imunity, a studuje mutagenezi pomocí homologní rekombinace u drozofily. Doc. Tomáš Doležal obhájil jako hlavní řešitel v letech 2006-2015 pět vědeckých projektů, byl garantem 4 výukových kurzů, a pod jeho vedením bylo obhájeno 13 bakalářských prací, a 3 magisterské a doktorské práce.
Schopnost udržet si nižší tělesnou teplotu i za vysokých teplot okolního vzduchu se nazývá termoregulace. Tradičně se očekávalo, že živočichové žijící v proměnlivých prostředích mírného pásu budou mít lepší termoregulační schopnosti než jejich příbuzní v tropech. Avšak vědecký tým zjistil opak - tropičtí motýli mají větší schopnost termoregulace než motýli z mírných oblastí a dokáží si udržet nižší tělesnou teplotu i během horkých dnů.
"Zdá se, že strategie motýlů ze Střední Ameriky by tak mohly být efektivnější při zvládání globálního oteplování, než se dříve předpokládalo," uvedla spoluvedoucí studie Benita Laird-Hopkins, PhD studentka z Jihočeské univerzity a Biologického Centra AV ČR. Tým vědců proto zdůrazňuje, že při hodnocení dopadů stoupajících teplot na živočichy by měli výzkumníci v oblasti ochrany přírody být opatrní a nezakládat své předpoklady na předpokládaném větším riziku pro tvory v teplejších částech světa. Naopak, motýli v mírných oblastech, jako je západní a střední Evropa, by mohli čelit většímu riziku.
V rámci studie vědci použili ruční síťky a malé teploměr podobné sondy k měření teploty více než 6 800 motýlů v Panamě, Rakousku, České republice a Velké Británii. Porovnávali tělesnou teplotu motýlů s teplotou okolního vzduchu nebo vegetace, na které se motýli nacházeli. Zjistili, že tropičtí motýli dokážou udržovat nižší tělesnou teplotu při vyšších teplotách vzduchu než motýli z mírnějších klimatických podmínek. Výsledky této studie byly publikovány vědeckém časopise Global Change Biology.
Během dvou cest strávili výzkumníci z University of Cambridge, Akademie věd České republiky a Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích devět měsíců v tropických nížinných lesích střední Panamy, kde spolupracovali se spolupracovníky ze Smithsonian Tropical Research Institute. Každý den pracovali devět hodin a nakonec vyhodnotili termoregulační schopnosti 54 druhů motýlů. Výsledky těchto měření porovnali s měřeními motýlů z alpských luk v Rakousku, pastvin v České republice a křídových pastvin ve Velké Británii. Zjišťovali, jak motýli z různých prostředí používají specializované strategie pro zahřátí nebo ochlazení svého těla. V průběhu studie se ukázalo, že fyzikální charakteristiky motýlů, zejména velikost a tvar jejich křídel, jsou klíčové pro udržení jejich tělesné teploty na optimální úrovni v obou zkoumaných klimatických podmínkách.
Seniorní autor Dr. Andrew Bladon z Katedry zoologie Univerzity v Cambridge vyjádřil překvapení nad tím, že právě fyzické rozdíly, jako je velikost a tvar křídel, ovlivňují schopnost motýlů udržet si konstantní teplotu bez ohledu na to, zda žijí v tropických nebo mírných oblastech. Původně se očekávalo, že tropické druhy budou citlivější na změny teploty, ale studie ukázala, že to nemusí být pravda.
Výzkumný tým tvrdí, že schopnost motýlů přizpůsobit se měnícím se teplotám a přežít je výhodnější pro ty, kteří jsou větší. Pro tropické motýly znamená větší velikost křídel vyšší mobilitu a schopnost rychleji letět do chladnějších prostředí. Naopak motýlům žijícím v mírném podnebí umožňuje větší křídla rychleji se zahřát na slunci a poskytnout energii potřebnou k letu.
Výzkumný tým zjistil, že změny velikosti a tvaru křídel jsou klíčové pro přizpůsobení se teplotním změnám u motýlů. Benita Laird-Hopkins z Jihočeské univerzity a Biologického Centra AV ČR, spoluvedoucí studie, zdůraznila, že malí motýli, bez ohledu na svůj původ, budou pravděpodobně více ovlivněni změnou klimatu než velcí motýli. Studie rovněž ukázala, že různé druhy motýlů používají různé strategie pro ochlazování nebo zahřívání svého těla.
I když současná studie naznačuje mírný optimismus ohledně schopnosti některých druhů motýlů žít v horkém prostředí, stále není známo, jak se motýli dokážou vyrovnat s extrémními teplotními vlnami nebo jaký vliv bude mít oteplování klimatu na další životní fáze motýlů, jako jsou housenky a vejíčka.
Dr. Bladon zdůraznil potřebu dalšího výzkumu pro porozumění tomu, jak se jiné skupiny hmyzu, včetně motýlů, přizpůsobují změnám teploty. Dvojité hrozby změny klimatu a ztráty přirozeného prostředí mohou vést k dosažení fyziologických limitů mnoha druhů hmyzu. Je důležité pochopit, jak a kde se tyto změny dějí, aby bylo možné navrhovat strategie ochrany a obnovy různých stanovišť. Je však nezbytné jednat rychle, abychom chránili a obnovovali různé ekosystémy a stanoviště.
Reference k původnímu vědeckému článku:
Laird-Hopkins B, Ashe-Jepson E, et al. Thermoregulatory ability and mechanism does not differ consistently between neotropical and temperate butterflies. Global Change Biology DOI: 10.1111/gcb.16797
Autor textu: Kateřina Sam
Vědecký tým z Laboratoře modelování lidských onemocnění v octomilkách pod vedením Tomáše Doležala publikoval článek v časopise PLoS Biology, ve kterém prezentuje objev signálu (adenosinu), který zajišťuje přesun energie imunitním buňkám od zbytku organismu během infekce, což je zásadní pro efektivní imunitní reakci, která je energeticky náročná. O přesmyku energie během imunitní reakce se dlouho ví, ale nebyl znám molekulární mechanismus, který tento proces reguluje. Zmíněná práce také přináší první experimentální podporu novému konceptu tzv. sobeckého imunitního systému.
Imunitní reakce vyžaduje zvýšený přísun energie a živin do aktivovaných imunitních buněk. Imunitní buňky mění svůj metabolismus tak, aby byly schopny rychleji tvořit nové biomolekuly. Tomu se říká Warburg efekt, který byl popsán původně u rakovinných buněk, ale ukazuje se být důležitý pro jakékoliv rychle se dělící buňky a také pro aktivované imunitní buňky. A proto imunitní buňky potřebují zvýšený příjem energie/živin, zejména ve formě glukózy. Aby se buňky ke zmíněné energii dostaly, dochází v organismu ke globálnímu metabolickému přesmyku, kdy organismus potřebuje snížit příjem energie neimunitních tkání a ušetřit tak energii pro imunitní buňky.
O existenci tohoto procesu vědečtí pracovníci věděli již dávno, ale nevědělo se, jakým způsobem/mechanismem se takto děje, co reguluje globální metabolický přesmyk.
„Z naší předchozí práce s octomilkou jsme věděli, že extracelulární adenosin reguluje energii a že k jeho regulaci dochází při imunitní reakci. Proto jsme se rozhodli prozkoumat, zda extracelulární adenosin nekontroluje energii právě při imunitních reakcích. K tomu jsme použili model infekce larviček octomilky parazitickou vosičkou, přesněji parazitoidem, Leptopilina boulardi, což je v podstatě takový hmyzí vetřelec“, uvedl vedoucí laboratoře Tomáš Doležal.
Larvička octomilky se napadení vetřelcem brání tím, že rychle namnoží speciální imunitní buňky, tzv. lamelocyty, které dokážou obalit vajíčko vetřelce a zničit ho. Když ale není larvička dost rychlá, tak se z vajíčka vylíhne larva vetřelce - vosičky a sežere vnitřek kukly octomilky. Proto musí larvička octomilky investovat dostatek energie do imunitní reakce - rychlého namnožení lamelocytů. Tuto energii sebere vyvíjejícím se tkáním, proto se při infekci zpomalí vývoj a larvička se zakuklí později než normálně.
„Když jsme tohle zjistili, uvědomili jsme si, že máme skvělý model pro zkoumání právě těch globálních regulací metabolizmu při imunitních reakcích. Nakonec se nám podařilo prokázat, že imunitní buňky po své aktivaci produkují adenosin, který vyplaví do hemolymfy a signalizace adenosinem utlumí ostatní tkáně, které zpomalí příjem glukózy a tím se také zpomalí jejich vývoj (například jsme zjistili, že křídelní disk, ze kterého se později vytvoří křídlo dospělé mouchy, roste pomaleji). Když jsme geneticky zablokovali vyplavení adenosinu z imunitních buněk nebo jsme vypnuli adenosinovou signalizaci, tak k tomuto globálnímu přesmyku metabolizmu nedošlo, larvička se vyvíjela normální rychlostí, ale tím nedala imunitním buňkám dost energie a skoro vždy svůj boj s vetřelcem prohrála“, upřesnil Doležal.
O existenci tohoto procesu vědečtí pracovníci věděli již dávno, ale nevědělo se, jakým způsobem/mechanismem se takto děje, co reguluje globální metabolický přesmyk.
„Z naší předchozí práce s octomilkou jsme věděli, že extracelulární adenosin reguluje energii a že k jeho regulaci dochází při imunitní reakci. Proto jsme se rozhodli prozkoumat, zda extracelulární adenosin nekontroluje energii právě při imunitních reakcích. K tomu jsme použili model infekce larviček octomilky parazitickou vosičkou, přesněji parazitoidem, Leptopilina boulardi, což je v podstatě takový hmyzí vetřelec“, uvedl vedoucí laboratoře Tomáš Doležal.
Larvička octomilky se napadení vetřelcem brání tím, že rychle namnoží speciální imunitní buňky, tzv. lamelocyty, které dokážou obalit vajíčko vetřelce a zničit ho. Když ale není larvička dost rychlá, tak se z vajíčka vylíhne larva vetřelce - vosičky a sežere vnitřek kukly octomilky. Proto musí larvička octomilky investovat dostatek energie do imunitní reakce - rychlého namnožení lamelocytů. Tuto energii sebere vyvíjejícím se tkáním, proto se při infekci zpomalí vývoj a larvička se zakuklí později než normálně.
„Když jsme tohle zjistili, uvědomili jsme si, že máme skvělý model pro zkoumání právě těch globálních regulací metabolizmu při imunitních reakcích. Nakonec se nám podařilo prokázat, že imunitní buňky po své aktivaci produkují adenosin, který vyplaví do hemolymfy a signalizace adenosinem utlumí ostatní tkáně, které zpomalí příjem glukózy a tím se také zpomalí jejich vývoj (například jsme zjistili, že křídelní disk, ze kterého se později vytvoří křídlo dospělé mouchy, roste pomaleji). Když jsme geneticky zablokovali vyplavení adenosinu z imunitních buněk nebo jsme vypnuli adenosinovou signalizaci, tak k tomuto globálnímu přesmyku metabolizmu nedošlo, larvička se vyvíjela normální rychlostí, ale tím nedala imunitním buňkám dost energie a skoro vždy svůj boj s vetřelcem prohrála“, upřesnil Doležal.
Klíštěcí sliny obsahují stovky proteinů, které narušují a modulují hostitelskou imunitní odpověď a díky tomu klíšťata mohou nepozorovaně sát krev po dobu několika dnů. Jedním z těchto proteinů je i protizánětlivý Iripin-1, který popsal tým výzkumníků z KME ve spolupráci s vědci z Parazitologického ústavu a NIH v nově vydané publikaci. Publikaci si můžete přečíst kliknutím na tento odkaz.
V minulém roce prováděli doktorandi katedry zoologie Přírodovědecké fakulty průzkum výskytu motýlů a ptáků kolem informačního centra Jaderné elektrárny Temelín. Na základě výsledků monitoringu zpřístupnila elektrárna ve středu 14. 6. 2017 unikátní naučnou stezku se soškami opeřenců.
Více informací najdete zde.
Studijní program Učitelství Science je výjimečnou příležitostí pro absolventy učitelských i odborných bakalářských programů, kteří chtějí učit na střední škole přírodovědné předměty novým a zajímavým způsobem.... >> více zde
Studentka Přírodovědecké fakulty Lucie Veithová získala na červencových Evropských univerzitních hrách bronzovou medaili v karate.
Evropské univerzitní hry proběhly v termínu od 11.7. do 15.7. 2016 v chorvatském Záhřebu a poprvé na nich zaujalo mezi ostatními sporty své místo také karate. Lucie Veithová se představila v kategorii kumite ženy do 61 kilogramů, ve které startovalo celkem 26 závodnic a vybojovala bronzovou medaili. Jedná se o další obrovský úspěch v její sportovní kariéře.
Koncem června se Lucie zúčastnila rovněž Akademického mistrovství ČR v karate, které bylo součástí 15. ročníku Českých akademických her, jež se odehrály dne 27. 06. 2016 v prostředí katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice. Jednalo se o přímou kvalifikaci na červencové Evropské univerzitní hry v Chorvatsku a zároveň i na srpnové Akademické mistrovství světa v Portugalsku.
Akademického mistrovství se zúčastnilo asi 30 studentů z osmnácti fakult vysokých škol České republiky, Lucie Veithová jako jediná zastupovala Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. Startovala celkem ve dvou kategoriích - v kategorii kumite ženy (tj. volný zápas) do 61 kilogramů a v kumite ženy open (tj. volný zápas bez rozdílu hmotnosti). V obou těchto disciplínách získala titul akademické mistryně České republiky, a tak mohla být přímo nominována na Evropské univerzitní hry a na Akademické MS.
"Nyní se připravuji na Akademické MS v Portugalsku, kam odlétáme 8. srpna. Zde očekávám mnohem větší konkurenci, jelikož všechny top závodnice z různých koutů světa, se kterými jsem v kontaktu, směřují svou přípravu k říjnovému mistrovství světa ve federaci WKF, které se odehraje v rakouském Linci. Jen tato federace "World Karate Federation" bude totiž poprvé na olympiádě v roce 2020 v Tokiu", uvedla Lucie Veithová.
Již podruhé uveřejnil časopis Týden srovnání tuzemských univerzit a vysokých škol. Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity se v žebříčku v kategorii přírodní vědy umístila na třetím místě a slaví tak nemalý úspěch. Oproti loňskému roku se totiž posunula o dvě příčky výše.
Školy jsou rozděleny do sedmi kategorií podle svého zaměření a hodnoceny na základě čtyř kritérií (zájem uchazečů, pedagogické zabezpečení, vědecká práce a vnější hodnocení). Celý článek si můžete přečíst niže.
Mgr. Michaela Fencková, Ph.D. z Katedra molekulární biologie a genetiky PřF JU se umístila na 1. místě ve veřejné soutěži ve výzkumu, experimentálním vývoji a inovacích v programu ERC CZ MŠMT se svým projektem "Otevírání nových cest ve výzkumu neurovývojových poruch".
Tento projekt také jako jediný obdržel plný počet bodů.
pdf ke stažení ⇒ Výsledky 7. veřejné soutěže ve výzkumu, experimentálním vývoji a inovacích v programu ERC CZ
