Komplexní poznání metodami archeologie, antropologie a vegetační ekologie

LAPE se podílí na výzkumu jeskynní lokality Býčí skála, jedné z nejvýznamnějších středoevropských lokalit doby halštatské, pod vedením Katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (Martin Golec) a Katedry archeologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (Zuzana Golec Mírová). Současný výzkum si klade za cíl revidovat předchozí poznatky z roku 1872 týkající se halštatského nálezu ve Vstupní síni Býčí skály jeskyně, známého zejména díky značnému množství lidských ostatků a luxusních předmětů.

Současný projekt revizního výzkumu a výkopové práce z let 2020-2021 využívají různé přírodovědné metody, které mají odhalit problémy místního prostředí a přinést nové poznatky o pohřebním chování člověka v minulosti a s ním spojené hmotné doklady. LAPE se podílí zejména na analýze dřevěných uhlíků a rostlinných makrozbytků a objevuje výjimečně zachovalá naleziště zbytků potravy. Archeobotanický materiál z jeskyně Býčí skála tvoří bohatá "pohřební" vrstva, která obsahuje například četné nálezy prosa, ječmene, pšenice, máku a luštěnin. Mezi archeobotanickým materiálem jsou i nálezy některých vodních organismů svědčících o vodním prostředí (např. dafnie). které bylo spojeno s pohřebními rituály.

Dlouhodobý záměr Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie úzce souvisí s archeobotanickým výzkumem řady českých archeologických lokalit. Byl významně posílen v letech 2018-2022, kdy pracoviště řešilo spolu s Českou zemědělskou univerzitou v Praze projekt Ochrana historických plužin. Výzkum středověké krajiny do značné míry na tento projekt navazuje zpracováním bohatého souboru dat, který je nyní k dispozici. Jako příklad zkoumaných středověkých lokalit lze uvést Debrné u Trutnova, krajina kolem Oblíku v Českém středohoří nebo zemědělské zázemí historických sídel v okolí hradu Rokštejn na Jihlavsku.

Projekt se soustřeďuje na otázku datování středověké krajinné transformace, na typy středověkých sídel a jejich zemědělského zázemí ve vybraných částech Čech, Moravy a Slezska, na otázku změn vegetace v období vrcholně středověké kolonizace a na inovativní využití metod archeobotaniky, palynologie a chemie v archeologickém výzkumu.

Výzkumný tým poprvé popsal vznik a funkci středověkých polních mezí

Členové týmu:

• Jaromír Beneš
• Jiří Bumerl
• Veronika Komárková
• Tereza Majerovičová
• Ivana Šitnerová
• Kristýna Budilová

Autorem veškerých použitých fotografií je Tomáš Jůnek.

Projekt se zaměřuje na neolitické osídlení specifického regionu jižních Čech, který byl osídlen až sekundární vlnou šíření kultury s lineární keramikou a v dalších fázích neolitu byl osídlený pouze sporadicky. V rámci projektu je studována dynamika osídlení, nadregionální kontakty a subsistenční strategie zdejších zemědělců a jejich interakce s přírodním prostředím regionu. Lze předpokládat, že v periferních zónách neolitického osídlení mohlo docházet k adaptacím a diverzifikaci kulturního habitatu, který známe z lépe prostudovaných jádrových oblastí neolitického osídlení.

Hlavním řešitelem projektu je Václav Vondrovský z Archeologického ústavu AV ČR v Praze a Archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zajišťuje přírodovědné analýzy a podílí se na řešení otázek spojených s přírodním prostředím a subsistenčními strategiemi prvních zemědělců v regionu.

Členové týmu:

• Václav Vondrovský
• Michaela Ptáková
• Martin Pták
• Jiří Bumerl
• Petr Šída

Srpnové vydání celosvětově respektovaného britského časopisu Antiquity zveřejnilo informativní článek česko-senegalského týmu z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Univerzity Cheikh Anta Diop v Dakaru o archeologickém a etnobotanickém výzkumu, který v Národním parku Niokolo-Koba na jihovýchodě Senegalu provádí od roku 2018. Ve článku, jehož hlavní autorkou je doktorandka Archeologického ústavu FF JČU Tereza Majerovičová, je popsán záměr a první ucelené informace o výzkumu zaniklých vesnic v pásmu tropického opadavého lesa a stromové savany v národním parku, který zde byl založen v roce 1957 a jehož důsledkem bylo vysídlení řady vesnic a jejich obyvatel mimo areál parku.

Výzkumný tým se zaměřuje na řešení otázek, jaké materiální a ekologické stopy po sobě zaniklé vesnice a jejich zemědělská zázemí zanechaly a porovnává archeologické stopy se současnými vesnicemi v blízkém okolí parku. Tyto vesnice žijí tradičním životem v souladu s okolní přírodou. Lidé v nich používají po staletí ověřené stavební materiály. Zvláštní kapitolou výzkumu jsou posvátné stromy, především baobaby a kapoky, jejichž mohutné kmeny a široké koruny jsou místními obyvateli chráněny a uctívány v rituálech nazývaných „djalan“. Archeologové a botanici takové dosud žijící stromy na území parku vyhledávají prostřednictvím satelitních snímků a zkoumají pomocí antropologických a dendrologických metod. Plochy zaniklých vesnic jsou pak studovány za pomoci dálkového průzkumu Země a metod environmentální archeologie.

Epidemie covidu na pár let přerušila práci týmu v Senegalu, v současné době se však tým připravuje na expedici, kterou plánuje na rok 2023. Současně probíhá příprava dalších odborných studií. Jedna z nich, která se týká celkového pohledu na využívání rostlin v tradičních senegalských vesnicích, byla prezentována na červnové archeobotanické konferenci IWGP v Českých Budějovicích. Součástí česko-senegalské spolupráce je řada studijních pobytů studentů a vědeckých pracovníků na Jihočeské a dakarské univerzitě v rámci programů Erasmus plus.

Jaromír Beneš, Tereza Majerovičová

Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie, Přírodovědecká fakulta JČU a Archeologický ústav, Filozofická fakulta JČU

buff.ly/3P81QLZ

 https://twitter.com/AntiquityJ/status/1556933811367297024