V přírodě žijí koně ve složitě strukturovaných harémových skupinách, kde dominantní hřebec žije ve stádě s několika klisnami a jejich potomky. Tento hřebec je jako otec hříbat po určitou dobu trvale přítomen a hraje důležitou sociální roli. Ostatní dospělí samci žijí mimo tuto skupinu, často v mládeneckých stádech. V domácích podmínkách však bývají i dominantní hřebci z praktických důvodů často oddělováni – a právě tato změna může mít výrazný dopad na vývoj chování mláďat.
Nová studie Kateřiny Šandlové, doktorandky z Katedry zoologie PřF JU, publikovaná v časopise Applied Animal Behaviour Science, se zabývá tímto tématem v reálném prostředí polodivokého chovu. Ve spolupráci s kolegy z České zemědělské univerzity v Praze sledovala dvě stáda Exmoorských poníků v Přírodní rezervaci Milovice. Každé z těchto stád, čítajících dohromady 68 poníků, prošlo v průběhu čtyř let třemi stádii sociální organizace – s přítomným hřebcem, se subadultními samci a bez samců.
Výsledky ukázaly, že přítomnost hřebce významně ovlivňuje sociální chování hříbat, a to odlišně podle pohlaví. Hřebečci byli v nepřítomnosti hřebce méně hraví, méně iniciovali kontakt a celkově vykazovali nižší míru sociální aktivity. U klisniček došlo k posunu ve směrování sociálních interakcí – bez přítomnosti hřebce navazovaly téměř dvakrát častěji kontakt s jinými samicemi (klisnami a klisničkami) než se samci. Tento rozdíl se projevil především v oblasti sociálních her, které mohou souviset s učením pohlavně specifického chování.
Autoři studie navrhují, že přítomný hřebec může působit jako důležitý vzor a stabilizační prvek v raném vývoji sociálních dovedností a pohlavní diferenciace chování. Jeho dlouhodobá absence – běžná v domácím chovu – může ovlivnit nejen sociální kompetenci, ale i formování pohlavně specifických vzorců chování. Zjištění mají význam pro chov, reintrodukce i ekologické projekty typu rewilding, kde je cílem obnovit přirozené chování a strukturu populací.
