Skupina odvážných se se svými mentory vydala vstříc divočině na cestu za poznáním. Tak by mohl začínat příběh o epickém dobrodružství, anebo naše mammalogická výprava do národního parku Šumava. Setkavší-se skupina se jednoho sychravého rána naskládala do fakultního minibusu, a vyrazila na cestu směrem budovy správy národního parku. Tam nám místní specialista na savce, Luděk Bufka, udělal menší přednášku, především o monitoringu vzácných Šumavských velkých savců, jakými jsou rysi, vlci, či divoké kočky.
Informovaní studenti a studentky poté v závěsu za panem Bufkou dorazili k prvnímu cíli naší cesty, bývalým zlatonosným šachtám. Ty jsou v zimě zimovištěm až 17 druhů netopýrů, kteří také byli hlavním cílem zastávky. Naskytl se nám tak pohled na rekordních (aspoň pokud jde o dosavadní exkurze) 7 druhů netopýrů, konkrétně pak netopýr velký, ušatý, vodní, vousatý, řasnatý, i kriticky ohrožený netopýr černý a vrápenec malý. Zajímavým oživením bylo také blízké setkání s kunou skalní, která si z jedné ze šachet udělala úkryt a spíž. Ta si, vyrušená od své snídaně, mezi studenty doslova prorazila cestu ven z jeskyně a nechtěně se při tom vykoupala.
Druhou zastávkou exkurze pak byl zrádný sráz, kterým bylo nutno vyšplhat k nevšední podívané – fotopasti, pozorující kolík zaražený do země. Panem Bufkou nám však bylo již v prezentaci vysvětleno, že jde o kolík návnadný, potřený valeriánem neboli kozlíkem lékařským. Nám se bohužel nepoštěstilo, ale jindy může právě tato návnada poskytnout nejen povedené snímky otírajících se kočkovitých šelem, ale také cenný genetický materiál k analýze. Setkali jsme se rovněž i s jednou z mnoha překážek ochránců přírody, osobami sabotující výzkum, například pootočením fotopasti mimo zamýšlenou oblast záběru.
Ještě jedna takřka dobrodružná situace se nám přihodila, když nás hejno krkavců na blízké mýtině upozornilo na přímo mrazivý pohled. Nalezli jsme zbytky šestice vyvržených laní jen pár metrů od nastražené fotopasti. Jeden by se mohl domnívat, že právě původce oné krvavé podívané byl kriminálním živlem jenž pootočil záznamové zařízení.
Vyhládlí jsme se rozloučili s naším průvodcem, a se zapadajícím sluncem jsme se ještě po zastávce na „nabrání zásob“ úspěšně navrátili zpět k naší krásné univerzitě.
Myslím, že můžu mluvit za všechny zúčastněné, když prohlásím, že exkurze byla vesměs úspěšná, velmi vzdělávací a přinejmenším zábavná. Také bych tímto ráda poděkovala panu Bufkovi za nachystání programu, ochotu vzdělávat a odpovídat otázky, a také našim milým profesorům za organizaci výpravy.
Bc. Eliška Macháňová
