Tak jako několik předchozích let i letos proběhly v rámci předmětu Chov savců exkurze do, pro někoho možná tajemného, zázemí českých zoologických zahrad, konkrétně pak Zoo Plzeň a Praha. Naše skupina studentů tak mohla nabýt inspirace do svých závěrečných projektů o návrhu chovu zajímavého savce. Ale o tom později.
V Zoo Plzeň nás přivítala bývalá studentka Kristýna Rothová, která aktuálně dělá pro zoo kurátorku chovu malých savců. Provedeni jsme byli temnými prostorami pavilonu noční Afriky, ale nahlédnuli jsme i do prosvětlenějšího chovatelského zázemí, kde mohl zvídavý student pozorovat zblízka hvízdající hutii, zvědavou handicapovanou lemuřici nebo ze substrátu vyhrabané rozespalé ježury. Po celou dobu nás provázel výklad chovatelky o praktických úskalích chovu jednotlivých druhů a nechyběla samozřejmě také salva otázek ohledně výběhů, stravy, či chování návštěvníků.
Od menších zvířat, převážně hlodavců, jsme se plynule přesunuli přes klokany až do pavilonu žiraf, kde jsme si naopak pověděli o úskalí chovů zvířat větších. Nemohlo chybět ani nahlédnutí do chovu rypošů lysých, které, jak mnozí z vás jistě vědí, chováme i na naší univerzitě. Závěrem exkurze jsme se přesunuli i do pavilonu Madagaskar, obývaného převážně lemury, jichž má Zoo Plzeň až překvapující množství. S rozloučením a rozchodem se mohli studenti rozprchnout do zbytku zoo za svými oblíbenými chovanci.
Návštěva Zoo Praha proběhla ve zdánlivě podobném duchu, i když vlastně odlišně, neboť byla zaměřená primárně na chov velkých savců. Hned úvodem si nás převzal jeden z pracovníků u pavilonu slonů, který nám popsal a následně i předvedl průběh tréninku u slonů. Pozorovali jsme tak slona na povel couvat a sedat, či přes bezpečnostní mříže podávat nohu nebo ucho, což je nejenom úctyhodné, ale také pro kontrolu fyzického stavu zvířete velice užitečné. Po důkladném prohlédnutí zbytku zázemí jsme se od uklízejících pracovníků přesunuli k panu Pavlu Brandlovi, kurátoru chovu savců, který se nám věnoval nadále.
Nahlédli jsme do návštěvních i chovných prostorů pavilonu s gorilami, kde nás provedla doktorandská studentka naší univerzity, Mája, a dozvěděli jsme se tak například o týmu dobrovolníků, kteří neustále vychytralé primáty pozorují kamerami a hlásí veškeré útěky, nebo v méně extrémních případech, nevychované návštěvníky. Na žádost jednoho z členů skupiny jsme se také pod velením paní Barbory Dobiášové, kurátorky kopytníků, podívali do chovu hrochů, kde jsme dokonce mohli stanout uvnitř výběhu (samozřejmě v nepřítomnosti obyvatelstva). Naše poslední cesta nás zavedla k lokaci budoucí expozice Arktida, kde nám pan doktor Brandl představil radosti a strasti (hlavně tedy strasti) přípravy unikátního a velkolepého projektu, a to od požadavků komisí pro chov konkrétních zvířat, až po logistiku filtrace slané vody.
Nabití novými poznatky jsme se vydali zpět do našich domovů, kde nás čeká nejdůležitější a pro většinu také nejnáročnější součást práce – navrhnout chov zvoleného výjimečně chovaného nebo přímo nechovatelného druhu savce, a to od vychuchola či selevinie, přes saolu a langura až po vyhynulého korouna nebo mamuta, včetně jejich stravovacích návyků, výběhu nebo případného tréninku. Můžete nám tedy držet palce :)
Bc. Eliška Macháňová
FOTO: Bc. Eliška Macháňová, Markéta Pašavová
