Archeozoologie
Archeozoologie studuje pozůstatky zvířat z archeologických nalezišť, především kosti a zuby, méně často šupiny, rohovinu, zbytky srsti nebo schránky měkkýšů. Jejím cílem je lépe porozumět vztahům mezi člověkem a zvířaty v různých obdobích minulosti, geografických oblastech a environmentálních podmínkách.
Na základě studia nálezů z archeologických situací, jako jsou sídlištní vrstvy, jeskyně, studny nebo odpadní jímky, rekonstruuje archeozoologie způsoby obživy minulých společností, využívání zvířat, zemědělské hospodaření i charakter prostředí, ve kterém lidé a zvířata žili. Zabývá se také dalšími rolemi zvířat, například jako společníků, předmětů obchodních vztahů či nositelů symbolického a rituálního významu. Kromě toho přispívá do debaty o domestikaci, zpracování živočišných produktů či řemeslné výrobě.
Vedle analýzy zvířecích kostí využívá archeozoologie také řadu specializovaných metod, prováděných v LAPE, například analýzu stabilních izotopů, přírůstků zubního cementu či osteometrických dat. Ty umožňují získat informace o výživě zvířat, jejich původu, věku a velikosti, stejně jako o podobě krajiny, klimatických poměrech a sezónnosti hospodářských i dalších aktivit v minulosti. Pracuje přitom jak s nálezy ručně vybíranými při archeologickém výzkumu, tak s drobnými pozůstatky zachycenými při plavení sedimentů.
Zuby jako kalendář minulosti: lov na raně středověkém hradišti v Netolicích
Analýza přírůstků zubního cementu umožňuje určit nejen věk zvířete, ale také období roku, kdy uhynulo nebo bylo uloveno. Metoda byla využita při studiu zubů jelenů (Cervus elaphus), srnců Capreolus capreolus) a prasat divokých (Sus scrofa) z raně středověkého hradiště Na Jánu v jihočeských Netolicích. Zkoumané nálezy pocházely z vrstev datovaných do 11.–12. století. Výsledky naznačují, že lov jelenovité a černé zvěře byl soustředěn především do podzimních a zimních měsíců, kdy byla zvěř v nejlepší kondici a zároveň lépe dohledatelná v krajině. Ukazuje se, že detailní analýza zvířecích zubů může přispět k poznání sezónnosti lovu a způsobů využívání přírodních zdrojů v minulosti.
- Pořádková, K. & Kovačiková, L.2023: Cementochronologie v archeozoologii: Přiblížení věku a sezóny lovu zvěře z raně středověkého hradiště Na Jánu v Netolicích prostřednictvím analýzy zubního cementu. Archeologické rozhledy 75(4), 359-381.
Část cementu na stoličce dolní čelisti jelena lesního (Cervus elaphus) odkazující na desetiletého jedince uloveného v období vegetačního klidu. Křížky zobrazují jednotlivé přírůstky acelulárního cementu. Foto: K. Pořádková.
Prasata ve službách obyvatel Velké Moravy: jak fungoval jejich chov v Mikulčicích?
Prasata domácí (Sus domesticus) patřila mezi nejdůležitější zdroje masa v zázemí velkomoravského centra v Mikulčicích v 8.–9. století. Kombinace archeozoologických dat a analýzy stabilních izotopů uhlíku a dusíku ukázala, že většina zvířat byla chována extenzivně ve volné krajině, kde využívala přirozené zdroje potravy. Vedle toho, ač v menší míře, byly doloženy i strategie hospodaření, v nichž hrálo větší roli cílené dokrmování prasat a jejich užší vazba na lidské sídliště. Výsledky naznačují, že obyvatelé Mikulčic využívali promyšlený systém produkce vepřového masa, který kombinoval vlastní chov s dodávkami z širšího hospodářského zázemí. Studie přispívá k lepšímu poznání každodenního života, hospodářské organizace i využívání krajiny v období Velké Moravy.
- Kovačiková, L., Drtikolová Kaupová, S., Poláček, L., Velemínský, P. Limburský, P. & Brůžek, J. 2022: Pig-Breeding Management in the Early Medieval Stronghold at Mikulčice (Eighth–Ninth Centuries, Czech Republic). Environmental Archaeology 27(3), 277-291.
Hodnoty stabilních izotopů uhlíku (δ¹³C) a dusíku (δ¹⁵N) v zubech raně středověkých prasat domácích (Sus domesticus) z Mikulčic ukázaly značnou podobnost ve způsobu obživy s prasaty divokými (Sus scrofa), a to bez ohledu na pohlaví. Blízký byl i jejich vzhled.
Drobné zvířecí kosti, velké příběhy: ryby a ptáci na středověkém hradě Mokřice
Archeozoologie není jen studiem velkých kostí hospodářských nebo divokých savců. Výzkum zvířecích pozůstatků z hradu Mokřice (14.–15. století) ukázal, že malé a křehké kosti ptáků a ryb dokážou přinést překvapivě podrobné informace o využívání okolní krajiny i místních přírodních zdrojů v každodenním životě středověké hradní společnosti. Nálezy kostí koroptví (Perdix perdix), drozdů (Turdus sp.), dlasků (Coccothraustes coccothraustes) nebo kachen (Anas platyrhynchos) svědčí o zařazování drobného ptactva do jídelníčku a naznačují sezónní charakter jeho lovu. Pozůstatky kaprů (Cyprinus carpio), štik (Esox lucius) či okounů (Perca fluviatilis) pak poukazují na význam ryb v místní stravě a na jejich vlastní produkci navázanou na rybníky a sádky pod hradem. Ukazuje se, že i nenápadné nálezy kostí mohou pomoci odhalit aspekty života, které by při studiu početnějších kostí větších zvířat zůstaly skryté.
- Kovačiková, L. & Drnovský, P. 2023: Vyhodnocení zvířecích kostí z hradu Mokřice (Čechy): ohlédnutí za pestrostí jídelníčku obyvatel středověkého hradu a možnostmi produkce potravin živočišného původu. Archaeologia historica 48(1), 81-111.
Při archeologickém výzkumu dnes již zaniklého hradu Mokřice (okr. Jičín) se podařilo získat početný soubor zvířecích kostí. V údolí říčky Studénky pod hradem byla navíc identifikována soustava tří rybníků a tří sádek.
Dolní čelist dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes) nalezená na hradě Mokřice. Tento druh mohl být součástí úlovku získávaného při čižbě, tradičním způsobu odchytu drobného ptactva pomocí sítí, ok, klícek a jiných pastí.
