Tropické deštné lesy patří k nejbohatším a zároveň nejohroženějším ekosystémům na Zemi. Kácení, fragmentace a další zásahy člověka zásadně mění jejich podobu i fungování. Ptáci v těchto prostředích přitom hrají klíčovou roli: regulují hmyzí populace, šíří semena, přispívají k obnově lesa. Co se ale stane, když původní ptačí druhy začnou mizet?
Odpověď nabízí nová mezinárodní studie, jejímž prvním autorem je Kryštof Korejs, doktorand z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty JU, vedený Kateřinou Sam, odbornicí na tropickou ekologii a ekologii ptáků. Na výzkumu se podíleli také vědci z Biologického centra AV ČR a New Guinea Binatang Research Center.
Výzkum probíhal v nížinných deštných lesích Papuy-Nové Guineje, kde badatelé porovnávali souvislé a fragmentované oblasti primárních i sekundárních lesů. Pomocí bodových sčítání hodnotili nejen počet ptačích druhů, ale i jejich funkční vlastnosti (například typ potravy, způsob pohybu nebo výškovou preferenci) a fylogenetické vztahy mezi nimi.
Zatímco taxonomická rozmanitost – tedy samotný počet druhů – byla v sekundárních a fragmentovaných lesích nižší, funkční rozmanitost zůstala zachována, v některých případech dokonce vzrostla. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že ekosystém si zachovává své funkce i přes úbytek druhů. Jenže důkladnější analýza odhaluje, že tyto funkce zajišťují jiné druhy – zpravidla běžní ptáci z otevřených stanovišť, kteří byli do lesa „zavedení“.
S tím se pojí i výrazné změny v tom, jak ptáci les využívají. Druhy, živící se hmyzem a hledající potravu na zemi, mizí, zatímco druhy, které se živí ovocem či nektarem a pohybují se převážně v korunách stromů, přibývají. Dochází tak k posunu v tom, jaké ekosystémové služby ptačí společenstvo poskytuje – a tyto změny mohou ovlivnit celý lesní systém.
Studie proto zdůrazňuje, že ochrana by se neměla zaměřovat pouze na počet druhů, ale i na jejich specifické funkce. Zvláště důležití jsou ptáci s nízkou schopností šíření, vazbou na lesní prostředí a specializovanými potravními strategiemi – právě tyto druhy jsou nejzranitelnější a v krajině nenahraditelné.
Výzkum přináší nový pohled na to, jak fragmentace a degradace tropických lesů mění nejen jejich složení, ale i fungování – a proč je třeba chránit nejen diverzitu jako číslo, ale jako síť propojených ekologických rolí.
Kontakt: RNDr. Kryštof Korejs (
