Medailonky umělců

Jsem studentkou 1. ročníku bakalářského programu Biologie na PřF JU. 
Vždy jsem moc ráda kreslila a malovala. V průběhu základní i střední školy jsem docházela na výtvarný obor ZUŠ. V hodinách jsem měla možnost tvořit i výrobky z keramiky a moc mě to bavilo. Zkusila jsem i talentové zkoušky na střední uměleckou školu. Kreslení pro mě představuje klid a odpočinek. Nejčastěji maluji zvířata a přírodu. Moje obrázky jsou často i dárkem pro příbuzné a přátele k jejich narozeninám.
Kromě výtvarné tvorby je mým koníčkem i rybaření, houbaření a hraní D&D. 

Jsem studentem zoologie, kde se zabývám predací ptáků a současně začínám působit jako lektor vzdělávacích programů v OpenLab na Biologickém centru akademie věd.
Fotit jsem začal poměrně nedávno. Tuším, že se psal rok 2022. Od té doby jsem se toho dost naučil, ale furt se považuji za mírně pokročilého začátečníka. Nejraději fotím ptactvo a motýli spolu s rozkvetlými loukami. Celkově ale zaostřím cokoli, co mi přijde zajímavé.

působím v laboratoři vývojové epigenetiky a bioinformatiky, kde se věnuji výzkumu reprodukčního stárnutí. Malování mě provází od dětství a po několika autorských výstavách se k němu znovu naplno vracím. Svou tvorbu konzultuji s malířem MUDr. Pavlem Vandasem. Ve své tvorbě se snažím zachytit přírodu, člověka a jeho emoce. V letošní tvorbě se zaměřuji na pohled na realitu, absurditu lidského chování a drobné okamžiky, v nichž se může skrývat vlastní zrnko pravdy.

Studuji bakalářský obor Biologie. K fotografování přírody jsem se dostal před pár lety a za tu dobu stihl prozkoumat různé její aspekty od hmyzu po noční oblohu, mými hlavními subjekty jsou ale především ptáci. Zatím největším úspěchem pro mě byla nominace a vystavení dvou fotografií na Czech Nature Photo 2026 na Pražském Hradě. U snímků si vážím hlavně příběhu za každým z nich, a i proto jsem rád, že se mohu už podruhé zúčastnit výstavy Vědci umělci a skrze letošní téma tento příběh odvyprávět.

Nemůžu říci, že bych se bytostně cítil vědcem nebo umělcem, nicméně jsem doktorandem lichenologie (lišejníky) v 6. semestru, k čemuž jsem se dopracoval přes vyučení v oboru elktro, VOŠ sociálně-právní, bakalář teologie a inženýr ekologie. A posledních asi 15 let tisknu autorské knihy, které se skládají z barevných linorytů s rytými či sázenými texty.
Především to bylo výstřední Pseudotomášovo evangelium (skutečný text z druhého století), Svatí na odstřel (věnováno zaniklým šumavským kaplím a kostelům a jejich patronům), Egu (autobiografické skládání účtů neúspěšného jógina) a Zpřítomnění - Kniha básní Františka Klišíka, jejíž listy můžete na výstavě shlédnout.
K „umění“ mě původně přivedl učitel matematiky na učilišti, který mi slíbil, že když si sednu do poslední lavice a nebudu vyrušovat, dá mi na vysvědčení čtyřku. Byl to dobrý obchod a tak jsem se matikou doslova prokreslil...

V současné době už absolvent PřF. Kdo na střední nikdy nezkusil napsat básničku o své první lásce, jakoby nebyl, co? I já jsem takhle hodně dávno začal. Od té doby uběhl nějaký čas a svou občasnou tvorbou se zaměřuji nejčastěji na příběhy z veřejného prostoru a každodenního života. Inspirací mi jsou hlavně moje, ale třeba i tvoje zážitky. Má rozličná dílka nejčastěji vznikají na cestě, v hospodě, nebo třeba v dopravních prostředcích - takže vlastně taky na cestě. (A ano, má romantická dušička o holkách píše pořád.)

Vlastním tři typy bot – všechny využívám často a u všech si říkám, že bych je měl používat častěji. Prvním jsou tenisky, jejichž podrážky jsou každým dnem oranžovější od tartanu, na kterém závodím ve skoku do výšky. Druhým typem jsou boty civilní, jimiž si klepu do rytmu, když mám zrovna v rukou kytaru nebo klarinet. Posledními botami jsou pohorky od bahna nasbíraného napříč celou planetou. Na naší fakultě studuji v pracovní skupině podzemních hlodavců.
Občas si napíšu nějakou tu básničku, avšak moje autorská tvorba se dnes převážně točí okolo sci-fi a fantasy. A zítra? To se uvidí.

Ve fakultních vodách je tahle manželská dvojka nejznámější asi jako rozvrhář a lektorka chemických laborek. Za branami kampusu jsou však jejich nejpřirozenějším biotopem oblasti vysokých hor, kam už společně více než 20+ let celoročně vyráží a poslední roky i se svými dvěma ostřílenými dětmi. Lída se ráda realizuje výtvarně a David se zase občas baví psaním. Češtinu nikdy rád neměl, zato transformace vzpomínek z nejrůznějších sportovních akcí do syrového textu bez pravidel pod taktovkou emocí ho začalo bavit moc. A nejen jeho, ale i jeho sociální okolí. Tak třeba na tom ZRNKO PRAVDY bude…

Studuji učitelství chemie a biologie. Umění se věnuji odmalička, přestože jsem nikdy nenavštěvovala výtvarné kurzy. Má cesta tak vedla skrze vlastní experimentování, hledání technik a objevování toho, co lahodí mému oku. Od dětství mě fascinují koně, kteří se stali nejčastějším námětem mé tvorby. Postupně však hledám nové způsoby vyjádření. Série pro tuto výstavu je inspirována mou oblíbenou zpěvačkou Halsey a představuje další krok na mé tvůrčí cestě.

Hi! I am Klári, 24-year-old explorer. I love imagining that my mind shifting back and forth in a dizzying speed will carry me somewhere undiscovered one day, rather than just shaking me sick. Discovering abandoned vast forests, that is the dream. Most of the time, however, I wonder pointless, recording my track, recognising paths I have taken before.
I mostly function as an ecologist, stumbling upon the stream of thoughts of sociologists and philosophers repeatedly. My writing is born to give an insight of my ups and downs, giving an overall perspective or showing the tiniest detail. I hope.

Zabývám se hmyzími stresovými hormony a jejich rolí v obranných reakcích hmyzu proti přírodním a syntetickým jedům. V poslední době se hodně zaměřuji na jedy blanokřídlých.

Od mládí mám rád přírodu, toulání po horách a vysokohorskou turistiku. Když při tom narazím na něco pěkného, tak si to vyfotím. Nejsem tedy fotograf, který cíleně jezdí za konkrétním tématem, ale náměty nechám na náhodě. Fotím hlavně krajinu a detaily v ní a rád si hraju se světlem – protisvětlo, neobvyklé osvícení, ranní a večerní světlo…

Jmenuji se Vojtěch Kotě, jsem úspěšným absolventem bakalářského studijního programu Biologie na Jihočeské univerzitě. Jsem fotograf, cestovatel, v současné době působím v Safariparku Dvůr Králové a jako odborný průvodce na expedicích za zvířaty.

Jsem čerstvou absolventkou zoologie na PřF JU, kde jsem se zabývala populační ekologií motýlů a
brouků. Malba a kresba jsou pro mě formou terapie i vyjádřením vnitřního světa; akrylem nebo
pastelkami zachycuji krajinu, magii přírody, emoce a myšlenky. Všude kolem sebe totiž vnímám
skryté vazby a tajemství, která leží pod povrchem reality. Zatím tvořím jen ve volném čase, ale mým
snem zůstává propojení exaktní vědy s uměním a možnost vyjadřovat fascinující řád a krásu světa
okolo nás.

Přírodovědec a milovník hlenek
Je odborností fyziolog rostlin nebo chcete-li experimentální botanik. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity, kde v roce 2014 obhájil titul Ph.D. Středoškolským vzděláním je však elektrotechnik (podobně jako druhý autor – zajímavá náhoda). Živil se ovšem také jako statistik (2008-2009) a čtyři roky pracoval na Ústavu pro Výzkum Globální Změny AV ČR. Dále se zajímá o houby (hlavně choroše) a jezdí na motorce. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se začne zajímat o hlenky, poslední odbornost, která mu ještě scházela ☺. No a protože popularizace hlenek je v Českých zemích stále v plenkách, rozhodl se iniciovat vznik této knihy.

Ahoj! Jmenuji se Kateřina Kubelková a na PřF JU studuji navazující magisterský obor zoologie. Ve výzkumu se zaměřuji na ekotoxikologii denních motýlů a zároveň působím jako projektová asistentka v pracovní skupině GLOBE.
Když mi to čas dovolí, věnuji se perokresbě, kterou doplňuji akvarelem nebo kvašem. Kreslím hlavně ptáky, většinou podle vlastních fotografií. Když mě v přírodě zaujme druh, který jsem nestihla vyfotit, najdu si předlohu na internetu. K malování i kreslení jsem se dostala sama, učím se pokusem a omylem a baví mě už od dětství.

Tak začnu lží - studuji Aplikovanou Informatiku a chci být herní programátorkou. A teď pravdu - chci být full-time lektorka tance, game narrative designer, filmařka, editorka, grafička, vlastně cokoliv spojené s pravou hemisférou mozku. Mám ráda věci na tomhle světě, které nás donutí něco cítit - a o tom je i moje poezie. Jednou vydám sbírku, jen tak pro radost. Až budu mít dostatek opravdu dobrých děl... takže za dlouho :D 

Jakub Opelka je doktorandem integrativní biologie na PřF JU a vědeckým pracovníkem Biologického centra AV ČR. Ve své výtvarné tvorbě propojuje vědu s fantazií a surrealismem. Původně se věnoval detailním ilustracím tuší, dnes tvoří především akrylové malby. Jeho díla byla vystavena v Českých Budějovicích, Praze i na francouzském festivalu Les Arts en Balade.

Jmenuji se Markéta Pašavová a studuji druhým rokem Biologii a ochranu zájmových organismů. K fotografování jsem se dostala už jako malá a od té doby se učím zachycovat svět tak, jak ho sama vnímám a cítím. Miluji zvířata, cestování a malování. Fotoaparát je pro mě dalším nástrojem, kterým vnímané okamžiky a detaily přírody přenáším do fotografií.

Jsem studentkou matematiky a geografie se zaměřením na středoškolské vzdělávání. S fotografováním ve svém volném čase jsem začala před pár lety. Nejvíce mě baví focení v ulicích měst ať přímo Českých Budějovic, tak i výletech či cestování. Při procházkách s foťákem po městě se zaměřuji především na všelijaké budovy a umění ve veřejném prostoru. Poslední dloubou jsem si oblíbila i fotografování zvířat nejčastěji v zoologických zahradách.

Asi bych o sobě neřekl, že jsem umělec. Přesto – kreslení, linoryty, keramika, básničky, slova – umění mě baví od malička. Za covidu jsem začal kreslit hlavně digitálně a stále objevuji možnosti, které to nabízí. Ve svých obrazech navštěvuji různé sekundární světy, na moment zachycuji ty, kteří žijí na druhé straně závoje. Chvíle z jejich příběhů.

Jsem studentem závěrečného ročníku programu Aplikovaná informatika na PřF JČU, ve kterém se zabývám zejména zpracováním obrazu pro humanitární účely.
Od dětství jsem se rád pohyboval mezi lidmi a sdílel s nimi svůj vnitřní svět, ať už formou
hudby, poezie - nebo v posledních dvou letech fotografie.
Za tvorbu bych na světě nic nevyměnil - věřím, že umění je to nejdůležitější, co my lidé máme. To, co i v nejtěžších dobách zachovává naši lidskost a naději - a snad k nim i trochu dopomáhá.

Člověk pohybující se na hraně. Jednou nohou vědec-přírodovědec minulý, druhou nohou vědec-
humanitní současný. Jsem studentkou FF JČU, se kterou se neodlučitelně táhne, jak zájem o botaniku, tak i vášeň pro analogovou fotografii.
Focení mě provází již od doby, kdy jsem v osmi letech obdržela růžový foťák Nikon. Postupem času
růžový Nikon vystřídaly analogové fotoaparáty (věčná škoda, že už nikoli růžové) typu Zenit 11 či
Olympus [mju:] II. Fotím vše, v čem vidím potenciál. Momentálně se primárně věnuji street fotografii
zachycující vše od portrétů až po graffiti.

Znáte Rafikiho ze Lvího krále? Takového šamana a starého přítele královské rodiny. Nějakou část svého já s ním sdílím.
Spolu s Kubou Opelkou vedeme letošní ročník výstavy Vědci umělci a já letos přispívám svou troškou do mlýna v kategorii poezie.
Pokud jste dobrými přáteli svých emocí, tak se můžete na chvíli zastavit u mé nástěnky.

Na přírodovědecké fakultě aktuálně pracuji na interregovém projektu AI Klima jako grafická
designérka a podílím se na propagaci. Spolupracuji také na fakultních přednáškách a exkurzích
pro střední školy. Vystudovala jsem sice grafický design a digitální média, ale velkou mírou
se zajímám o přírodu a její fungování. Mé práce často propojují obory – nejčastěji výtvarnou tvorbu,
přírodovědu a hru s českým jazykem. Přeji si být malířkou a ilustrátorkou (a vlastně už jimi trochu
jsem).

Jsem „péčistou“ ve třetím ročníku bakalářského studia. Už odmala mě bavilo cvakat vše okolo sebe malým kompaktním foťákem. Ke konci základní školy jsem se začal učit fotit na nový foťák s pomocí různých knížek a internetu. Nejraději fotím různé přírodní motivy, od detailů až po krajinu. Zejména jsem si pak oblíbil květiny. Občas rád zkouším i jiné žánry jako focení architektury nebo koncertní fotografii. Mimo focení rád poslouchám hudbu a baví mě turistika a sport.

Jsem absolventkou bakalářského programu Biologie. Už od dětství mě bavilo poznávání rostlin a živočichů, který na střední škole doplnil zájem o mikrobiologii a laboratorní práci. Malování se aktivně věnuji teprve krátce a jeho řemeslo se učím v malířském ateliéru pana Jaroslava Platila. O focení se zajímám déle – plné úložné disky by mohly vyprávět.

Jsem studentkou magisterského programu Botanika, přičemž ve studiu se zabývám především myrmekochorií a doma se starám s přítelem o hromadu kytiček. Umění mám ráda od malička. Nejvíce jsem se kreslení a malbě začala věnovat na vyšší základce. Umělecké vzdělání nemám, spíše je pro mě kreslení únikem z reality nebo relax. Nejraději maluji přírodní motivy a portréty zvířat či lidí. Mám i jiné umělecké koníčky jako je zpěv s kytarou a ve sboru, háčkování, kuchtění a ráda zkouším všemožné ruční práce, současně tvořím i na zakázku.

Jmenuji se Veronika Wolfová, ale vystupuji pod přezdívkou Ronnie Wolf. Jsem absolventkou SUPŠ a studuji první ročník Aplikované Informatiky na PŘF JU. Již dlouho se zajímám o kulturu, hudbu a umění napříč různými směry a disciplínami. Své zájmy o technologie, ráda propojuji s uměním např. vytvářením 3D modelů nebo využitím zařízení pro výrobu potisků na textil. Má tvorba se však zaměřuje na malbu portrétů, především osobností české hiphopové kultury, která je nedílnou součástí mého života.