Deset studentů naší fakulty se v polovině srpna probudilo uprostřed deštného pralesa, obklopoval je zpěv rajek a čekal je den plný boje s liánami. A to byl jeden z těch obyčejnějších dnů, co lze zažít na Kurzu tropické ekologie na Papui-Nové Guineji...
Cesta na Papuu začala dvoudenním letem přes osm časových pásem. Poslední let vnitrostátním spojem (Obr. 1) nás donesl do Madangu – hlavního města provincie, ve které jsme strávili celý kurz ve dnech 31. 7. – 28. 8. 2025. Nedaleko od města leží Binatang Research Centre (BRC) (Obr. 2), kde jsme se seznámili s papuánskými studenty, se kterými jsme kurz sdíleli (Obr. 3). Po aklimatizaci na místní čas a podnebí se nás všech dvacet osm studentů, deset českých a osmnáct papuánských, vydalo do pralesa, kde měla proběhnout hlavní část kurzu. Swire Research Station leží nedaleko vesnice Wanang a v tuto chvíli se autem lze vesnici pouze přiblížit (Obr. 4). Notnou část trasy jsme tedy museli dojít pěšky, ale naštěstí nám s nošením těžkého terénního vybavení, zavazadel a zásob pomáhali nosiči z okolních vesnic (Obr. 5). Přenocovali jsme ve Wanangu v místní škole, kde jsme si za úsvitu naplnili lahve dešťovou vodou (Obr. 6) a pokračovali v cestě. V úmorném horku jsme došli na Swire Station a zabydleli se – čekaly nás tu dva týdny terénní práce (Obr. 7).
Náplň kurzu představuje vypracování vlastních projektů ve skupinách složených z českých a místních studentů. Letošní ročník měl osm skupin a každá zkoumala jiné organismy. Většina projektů – ornitologický, herpetologický, hydrobiologický a dva entomologické (brouci a motýli) – byly zaměřeny na porovnání biodiverzity mezi různými habitaty. Jedna skupina monitorovala výskyt termitů a dvě zbývající se zaměřily na sukcesi a vztahy mezi mravenci. Skupinám pomáhali místní experti, bez kterých by projekty byly těžko proveditelné, ať už šlo o určování druhů nebo těžkou práci v terénu (Obr. 8). Vyzkoušeli jsme si, jaké je to pracovat v tropických podmínkách (Obr. 9) a objevovali jsme neskutečnou biodiverzitu Papuy-Nové Guineje.
Pralesu dominovaly velké stromy se širokými kořeny a z výšin jejich větví se spouštěly všudypřítomné liány (Obr. 10). Ornitologové v našich řadách si rozhodně přišli na své, když se jim podařilo chytit tenkozobku žlutobřichou (Obr. 11), ledňáčka hedvábného (Obr. 12) nebo papoušínka okrovolícího (Obr. 13). A aby toho nebylo málo, nad hlavami se jim promenádovaly rajky, zoborožci nebo kakadu palmový (Obr. 14). Herpetologická skupina také neodcházela z pralesa zklamaná, potkávala spoustu různorodých žab (Obr. 15), ale i různé šupinaté (Obr. 16) jako bojgu hnědou (Obr. 17). A nebylo by dne, kdy by někdo nepřišel do kempu s tím, že nám musí ukázat nějakého „cool“ bezobratlého, a tak jsme mohli vidět úžasné brouky, jako je ikonický Eupholus (Obr. 18), housenky (Obr. 19), strašilky a pakobylky (Obr. 20), pavouky jako majestátní Nephilu (Obr. 21), bičovce (Obr. 22) a celé spektrum motýlů a můr (Obr. 23 a Obr. 24).
Ač neradi, museli jsme opustit Swire Station, neboť na nás zpátky ve Wanangu čekal „uvítací“ program. Existence výzkumné stanice a chráněného území je pro vesnici velmi prospěšná, a tak k příležitosti našeho návratu uspořádala tradiční oslavu, tzv. sing-sing (Obr. 25). Ten trval, jak už je zvykem, od setmění do svítání a díky tanečníkům jsme se cítili vítáni. Netrvalo to tak dlouho a k tanci jsme se přidali také (Obr. 26 a Obr. 27). Tím naše zážitky s papuánskou kulturou ale neskončily, rozhodli jsme se totiž, že jakmile budeme zpět na BRC, uspořádáme kulturní večer. Naši přátelé nás naučili plést košíčky na rýži z kokosových listů (Obr. 28) a dali nám ochutnat tradiční jídla, jako byla kokosová polévka nebo ságo (Obr. 29). My jim na oplátku upekli štrúdl, uvařili guláš s knedlíkem a buchtičky se šodó (Obr. 30) a naučili tančit polku. Navíc nás celým měsícem doprovázely struny kytary, kterou jsme si i v pralese krátili dlouhé večery a stala se neodmyslitelnou součástí našeho pobytu (Obr. 31).
Zbývající týden na BRC se nesl ve znamení analýzy dat. Naše pozorování z terénu jsme museli statisticky vyhodnotit a připravit si prezentaci, která byla cílem celého kurzu.
Díky tomu, že jsme pracovali v týmech, jsme měli v průběhu kurzu čas i na zpestření programu. Vypravili jsme se tak například do Madangu na lokální tržiště (Obr. 32) nebo šnorchlovat na nedaleký ostrov, kde jsme pozorovali ohromné bohatství korálů, ryb, ostnokožců, měkkýšů a dalších (Obr. 33). Součástí kurzu byly i dva výlety do zajímavých míst v okolí. První byl na KAKOBA crane, stavební jeřáb sloužící k výzkumu korun stromů, který nás vynesl padesát metrů nad zem (Obr. 34). Druhá exkurze zabrala dva dny a deset hodin v autě, ale její cíl to vynahradil. Přespali jsme ve vesnici na písečné pláži (Obr. 35) a brzy ráno jsme se nalodili na čluny (Obr. 36). Ty nás dovezly na ostrov Manam – aktivní sopku, kde lze nádherně pozorovat primární sukcesi (Obr. 37).
Všichni jsme úspěšně zvládli své prezentace a dostali certifikát o splnění kurzu. Na cestě domů jsme se v rámci přestupu v Port Moresby stihli podívat do Nature Parku, kde nás naprosto fascinovala hejna kaloňů (Obr. 38) a konečně jsme si mohli konečně z blízka prohlédnout rajku malou, tzv. kumula (Obr. 39). Z kurzu Tropické ekologie si odvážíme nespočet zkušeností, zážitků, nápadů a několik typických papuánských suvenýrů – šaty, čepice, bilumy a bushknify (Obr. 40).
Autor: Tomáš Jelínek
Fotografie: Martin Břečka
