Archeologická xylotomie

Archeologická xylotomie je metoda mikroskopického určování dřeva, která umožňuje identifikovat druhy stromů použité k výrobě pravěkých, starověkých a historických artefaktů. Studium anatomické struktury dřeva pomáhá environmentálním archeologům rekonstruovat způsoby využití dřeva a stromů v lidských komunitách, hospodářství, obchodu i v každodenním životě. V Laboratoři archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské univerzity využíváme tuto metodu při výzkumu velmi rozdílných archeologických nálezů – od dřev egyptských rakví v Abúsíru, přes pozůstatky vinohradnictví v římské Severní Makedonii až po rituální buben z opuštěné vesnice v Senegalu. Každý kus dřeva v sobě uchovává jedinečnou informaci o vztahu člověka a krajiny v minulosti.

Dřevo rakví jako svědectví obchodu i posmrtných představ starých Egypťanů

Archeobotanické určování dřev použitých na rakve z pohřebiště v Abúsíru ukázalo, že staří Egypťané využívali nejen místní dřeviny, ale také cenné importované dřevo z oblasti východního Středomoří. Pomocí mikroskopické analýzy anatomické struktury dřeva bylo možné rozlišit například egyptský sykomorový fíkovník (Ficus sycomorus), tamaryšek nebo akácie, ale také cedr (Cedrus libani), který byl do Egypta dovážen z Libanonu a představoval prestižní materiál používaný pro výrobu kvalitních rakví a pohřebního vybavení. Výzkum tak přinesl nejen informace o technologii výroby rakví, ale také o dálkovém obchodu, dostupnosti surovin a sociálním postavení pohřbených osob. Dřevěné rakve se díky archeobotanickému výzkumu stávají jedinečným zdrojem poznání o ekonomice, krajině i náboženských představách starověkého Egypta. 

• Beneš, J. (2022). Wooden objects and charcoal determination of finds, post-Old Kingdom contexts. In J. Krejčí, P. Brukner Havelková et al., The Mastaba of Werkaure II (Post-Old Kingdom strata): Tombs AC 26 and AC 32 (Abusir XXVII, pp. 319–321). Faculty of Arts, Charles University.

Fragment malované rakve z Verkaureho mastaby AC26, Egypt. Foto J. Beneš

Mikroskopický snímek tangenciální řezu fíkovníku sykomory (Ficus sycomora), Egypt. Foto J. Beneš

Dřeva ze zatopených sídlišť: archeobotanické svědectví zániku osídlení u Ohridského jezera

Archeobotanický výzkum dřev z báze profilu Grašnica v Ohridské pánvi přinesl jedinečný pohled na krajinu a osídlení závěru doby bronzové v Severní Makedonii. Ve spodních vrstvách sedimentu byly nalezeny opracované kusy dřeva interpretované jako pozůstatky zničených kůlových staveb – tzv. palafitů – které kdysi stály na břehu Ohridského jezera. Analýza dřev ukázala, že místní obyvatelé využívali dřeviny dostupné v okolní krajině a žili v prostředí výrazně ovlivněném člověkem, s otevřenými pastvinami, mokřady i zemědělskou činností. Společně s nálezy keramiky a pylových zrn poskytly archeobotanické analýzy důležité důkazy o dramatických změnách krajiny, které mohly souviset s katastrofickou seizmickou událostí a následným zatopením části pobřeží Ohridského jezera na konci doby bronzové.

• Hošek, J., Verčík, M., Pokorný, P., Beneš, J., Komárková, V., Radoměřský, T., Atanasoska, N., Todoroska, V., & Ardjanliev, P. (2021). Geoarchaeological evidence on a Late Bronze Age earthquake, Ohrid Basin (North Macedonia). Journal of Quaternary Science, 36(6), 1003–1012. https://doi.org/10.1002/jqs.3325

Fragment opracovaného dřeva z hloubky 500 cm, pozdní neolit, Ochrid, Grašnica, vyrobeno z jalovce. Severní Makedonie. Foto J. Beneš

Snímek radiálního řezu jalovce (Juniperus communis), Ochrid, Grašnica. Foto J. Beneš

Buben z opuštěné senegalské vesnice

V opuštěné vesnici Sibi Kili v Národním parku Niokolo-Koba v Senegalu objevil etnoarcheologické průzkum fragmenty velkého dřevěného bubnu, který zde ležel více než padesát let po vysídlení místních obyvatel. Pomocí xylotomické analýzy dřeva bylo možné určit, že buben byl vyroben ze dřeva Cordyla pinnata, stromu ceněného v západní Africe pro své akustické vlastnosti, odolnost a kulturní význam. Mikroskopické studium anatomie dřeva ukázalo, že výběr materiálu nebyl náhodný, ale vycházel z dlouhodobé tradiční znalosti místních komunit. Výzkum zároveň odhalil, že buben nebyl pouze hudebním nástrojem, ale také prostředkem komunikace, rituálů a kolektivní paměti. V tradiční společnosti Mandinků sloužil při pohřbech, iniciačních obřadech, svolávání obyvatel vesnice i při komunikaci se světem předků a duchů. Archeologický nález tak ukazuje, že i zdánlivě nenápadné dřevěné artefakty mohou nést mimořádně silné svědectví o duchovní kultuře a vztahu člověka k přírodnímu prostředí. 

• Beneš, J., Manka, I., & Majerovičová, T. (2025). Echoes from an abandoned drum: Ethnoarchaeological insights into Cordyla pinnata and spiritual culture in South-eastern Senegal. Interdisciplinaria Archaeologica: Natural Sciences in Archaeology, 16(2), 175–185. http://dx.doi.org/10.24916/iansa.2025.2.5.

Nález fragmentů bubnu tantamba v roce 2018 v zaniklé vsi Sibi Kili, Senegal. Foto J. Beneš

Radiální řez dřevem bubnu ze stromu „wild mango tree“ (Cordyla pinnata), Sibi Kili, Senegal.  Foto J. Beneš

Co mohou archeologové od archeologické xylotomie očekávat?

• určení dřevin použitých pro výrobu archeologických předmětů a konstrukcí,
• poznání způsobů hospodaření s lesními porosty a využívání dřeva,
• identifikaci technologických postupů a řemeslných tradic,
• sledování vztahu mezi člověkem, dřevem, stromy a materiální kulturou v dlouhodobém vývoji. 

Ne každý dřevěný nález je pro archeologickou xylotomii vhodný. Nejlepších výsledků dosahujeme u dobře zachovaného dřeva, zejména ze suchého nebo naopak z trvale vlhkého prostředí, studní, rašelinišť nebo vodou nasycených sedimentů (pak je nutné dřevo konzervovat lyofylizací, na což je LAPE u malých dřevěných předmětů vybavena). Pokud jsou podmínky příznivé, dokáže archeologická xylotomie odhalit původ použitých dřevin, způsoby jeho zpracování i proměny využívání stromů a dřeva v minulosti a doplnit tak informace, které nelze získat jinými metodami.