Society of Wetland Scientists (SWS) je největší mezinárodní organizací, která se věnuje vědeckému výzkumu, správě a ochraně mokřadů. Ve dnech 29. června až 2. července 2026 se na Jihočeské univerzitě uskutečnil 21. ročník výročního setkání evropské sekce SWS. Hostitelem setkání byl doc. Keith Edwards, s výraznou pomocí mnoha dalších lidí, zejména Petry Strakové, Zuzany Urbanové, Tomáše Picka a Tomáše Hájka. Celkem se sešlo 75 vědců a vědkyň (z toho 30 z řad studujících) z nejméně 15 zemí světa.
Hlavním tématem konference bylo hydrologické propojení mokřadů v krajině. Jde o nesmírně aktuální téma, obzvláště v kontextu nadprůměrně horkého počasí, které letos v létě sužuje velkou část Evropy. Na tuto problematiku se zaměřily dvě hlavní plenární přednášky a osm tematických bloků. Příspěvky se zabývaly změnami ve struktuře vegetace i biogeochemickými cykly a vzájemným působením prvků v reakci na měnící se hydrologické podmínky. Prezentace se nezaměřovaly pouze na dopady klimatických změn, ale také na to, jak zásadní je obnova a náprava vodního režimu mokřadů a rašelinišť pro celkovou revitalizaci těchto ekosystémů. Jeden z bloků se navíc věnoval strategickým otázkám a správě v oblasti obnovy mokřadů a dopadům klimatických i jiných změn na tato prostředí.
Dvě hlavní vystoupení přinesla hlubší pohled do konkrétních oblastí ústředního tématu: Libuše Vlasáková z Ministerstva životního prostředí ČR seznámila publikum s různými typy mokřadů v České republice a zaměřila se zejména na ty, které jsou podle Ramsarské úmluvy považovány za mezinárodně významné. Gillian Davies (BSC Group, USA) následně hovořila o iniciativě za práva mokřadů, která je součástí širšího konceptu práv přírody a navrhla konkrétní kroky, kterými může každý z nás přispět k ochraně mokřadů a celkovému zlepšení životního prostředí.
Na konferenci vystoupilo také několik zvaných hostů s příspěvky, které otevřely témata jednotlivých sekcí: Cornelius Oertel (Thünenův institut, Německo) zahájil sekci věnovanou roli klimatických změn a tomu, jak mohou hydrologické změny a postupy při obnově mokřadů ovlivnit emise skleníkových plynů. K dalším významným osobnostem programu patřili Dominik Zak (Aarhuská univerzita, Dánsko; vliv hydrologie na biogeochemii mokřadů) a Raija Laiho (Finský institut pro přírodní zdroje; vliv šíření křovin na rašeliništích v důsledku poklesu hladiny podzemní vody).
Své zastoupení mělo i domácí výzkumné prostředí: Karel Prach (vliv hydrologie na vegetaci pramenišť) a Jan Květ (historické aspekty obnovy mokřadů).
Kromě přednášek byl na programu také posterový blok a neformální setkání studujících v prostorách Studentského klubu Kampa.
Celé setkání završily exkurze do terénu. První skupina se vydala na šumavská rašeliniště pod vedením Zuzany Urbanové a Ivany Bufkové (Správa NP Šumava), zatímco druhou skupinu po třeboňských rašeliništích a mokřadech provedla Andrea Kučerová (Botanický ústav AV ČR).
Celkově mělo setkání obrovský úspěch a přineslo mnoho vysoce kvalitních příspěvků. Od zúčastněných zaznívalo velké nadšení nejen ze samotných přednášek, ale také z exkurzí a celkové organizace akce. Z konference bylo možné si odnést ucelenější pohled na stav mokřadů v Evropě a na to, jak důležitou roli hraje organizace SWS při jejich zachování a obnově.
