Analýza rostlinných makrozbytků
Analýza rostlinných makrozbytků využívá studium semen, plodů, obilných zrn, plev, vegetativních částí rostlin a dalších rostlinných pozůstatků k poznávání minulého prostředí a života lidí. Rostlinné makrozbytky se nacházejí v kulturních vrstvách, zásobních jamách, studních, odpadních jímkách, mokřadech, sedimentech skalních převisů i dalších archeologických situacích, kde mohou přetrvat stovky až tisíce let.
Na většině archeologických lokalit se rostlinné makrozbytky dochovávají především ve formě zuhelnatělých zbytků. Za příznivých podmínek se však mohou zachovat také vodou konzervované, mineralizované nebo vysušené pozůstatky. Právě tyto nálezy často poskytují mimořádně detailní informace o využívání rostlin člověkem.
Vzorky sedimentů jsou při archeologických výzkumech systematicky odebírány z vybraných archeologických situací a následně jsou promývány na soustavě sít. Získané makrozbytky jsou tříděny pod stereomikroskopem a určovány pomocí srovnávacích sbírek. Analýza tak umožňuje sledovat pěstování plodin, sběr planých rostlin, zpracování potravy, hospodaření se zvířaty i proměny využívání krajiny.
V LAPE využíváme analýzu rostlinných makrozbytků při výzkumu různých témat v časovém rozpětí od mezolitu po novověk.
Limba – zapomenutá potravina mezolitických lovců a sběračů
Dnes je borovice limba (Pinus cembra) typickou dřevinou vysokých poloh Alp a Karpat. Paleoekologické výzkumy však ukazují, že během raného holocénu rostla také v nižších polohách severních Čech, kde byla významnou součástí světlých boreálních lesů. Dokládají to pylová zrna i makrozbytky jehlic a semen nalezené v rašeliništích Českého ráje.
Současně zde archeologové objevili první přímý důkaz využívání limby člověkem. V mezolitické vrstvě skalního převisu Malý Faraon v Českém ráji byl nalezen zuhelnatělý fragment skořápky semene limby datovaný do období 8239–7876 př. n. l. Nález představuje první jednoznačný archeobotanický doklad využívání této dřeviny jako potravy ve středoevropském mezolitu. Semena limby jsou bohatá na tuky, bílkoviny i sacharidy a představují nutričně velmi hodnotný zdroj potravy.
- Pokorný, P., Šída, P., Ptáková, M. & Světlík, I. 2023: A little luxury doesn’t hurt: Swiss stone pine (Pinus cembra L.) - an unexpected item in the diet of central European Mesolithic hunter-gatherers. Vegetation History and Archaeobotany 32, 305–314.
Makrozbytky borovice limby z rašeliniště Vlčí důl v Českém ráji. Nálezy jehlic a skořápek semen dokládají, že limba byla v raném holocénu běžnou součástí boreálních lesů severních Čech. Archeologické výzkumy v nedalekém skalním převisu Malý Faraon navíc přinesly zuhelnatělý fragment skořápky semene limby, který představuje první přímý doklad využívání této nutričně hodnotné dřeviny jako potravy mezolitickými lovci a sběrači ve střední Evropě. Foto P. Pokorný.
Jak les živil stáda?
Rostlinné makrozbytky umožňují studovat nejen rostliny využívané člověkem, ale také potravu hospodářských zvířat. Výjimečný soubor nalezený pod skalním převisem Velký Mamuťák v Českém ráji obsahoval desítky dobře dochovaných zvířecích exkrementů a vrstvy podestýlky, které vznikaly během opakovaného ustájení zvířat od pravěku až do středověku.
Analýza makrozbytků ukázala, že zvířata nebyla odkázána pouze na pastvu. V jejich potravě se objevují žaludy, bukvice, jmelí, vřes, bezinky i zbytky obilnin a plev. Některé rostliny byly spásány přímo v lese, jiné se k nim dostávaly ve formě větví a listnatého krmiva přinášeného člověkem. Makrozbytky zachované v bobcích tak poskytují jedinečný pohled na každodenní péči o hospodářská zvířata a ukazují, jak důležitou roli hrály lesy v zásobování stád potravou.
Studie zároveň přinesla jeden z nejpřímějších dokladů lesní pastvy ve střední Evropě. Zatímco archeologické a pylové záznamy často umožňují pouze nepřímé interpretace, makrozbytky z exkrementů a podestýlek zachycují skutečné rostliny, které zvířata konzumovala. Díky tomu lze rekonstruovat způsoby hospodaření s mimořádnou úrovní detailu.
- Ptáková, M., Pokorný, P., Šída, P., Novák, J., Horáček, I., Juřičková, L., Meduna, P., Bezděk, A., Myšková, E., Walls, M. & Poschlod, P. 2020: From Mesolithic hunters to Iron Age herders: a unique record of woodland use from eastern central Europe (Czech Republic). Vegetation History and Archaeobotany 29, 561–582.
Rostlinné makrozbytky získané z exkrementů z převisu Velký Mamuťák. Zastoupeny jsou lesní i kulturní druhy rostlin, jejichž kombinace umožňuje rekonstruovat způsoby pastvy, přikrmování a využívání lesních zdrojů v hospodaření minulých společností. Foto M. Ptáková.
Vanilka na dvoře Rudolfa II.
Rostlinné makrozbytky dokážou zachytit i zdánlivě nepatrné stopy dálkového obchodu. Při archeologickém výzkumu Vladislavského sálu na Pražském hradě byl v zásypu podlahy ze 16.–17. století nalezen vysušený plod vanilky (Vanilla planifolia). Nález představuje první dosud známý archeobotanický doklad vanilky v Evropě.
Vanilka pochází z tropických oblastí Střední Ameriky a do Evropy se dostala až po objevení Nového Světa. V době vlády Rudolfa II. patřila k mimořádně vzácným a drahým komoditám, které byly dostupné pouze elitním vrstvám evropské společnosti. Archeobotanický nález z Pražského hradu dokládá, že Praha byla na přelomu 16. a 17. století součástí obchodních sítí propojujících Evropu s tropickou Amerikou.
Výjimečnost nálezu potvrzuje i skutečnost, že české písemné prameny zmiňují vanilku až na konci 17. století. Rostlinný makrozbytek tak představuje starší a přímější doklad její přítomnosti než dochované historické záznamy. Společně s dalšími exotickými rostlinami nalezenými na Pražském hradě ukazuje, jak rychle se nové plodiny po objevení Ameriky šířily do center politické a hospodářské moci v Evropě.
- Irmišová, J., Frolík, J., Tříska, J., Vrchotová, N., Garay-Vazquez, J. J., Velička, T., Světlík, I., & Beneš, J. 2025: The first discovery of a vanilla pod in Europe: A multidisciplinary record from the early modern period of the Prague Castle. Journal of Archaeological Science: Reports 63, 105099.
Archeologický nález vanilkového lusku vedle současného plodu vanilky. Foto J. Beneš.
Nečekané plodiny na okraji neolitického světa
První zemědělci kultury s lineární keramikou bývají spojováni s poměrně úzkým souborem pěstovaných plodin, který se v 6. tisíciletí př. n. l. rozšířil napříč střední Evropou. Archeobotanický výzkum neolitických sídlišť v jižních Čechách však ukázal, že realita mohla být pestřejší.
Analýza téměř osmi tisíc zuhelnatělých rostlinných makrozbytků a přímé radiokarbonové datování zrn odhalily přítomnost ječmene a pšenice Timofejevovy. Obě plodiny patří mezi překvapivé nálezy, protože jejich pěstování je v prostředí raně neolitické střední Evropy doloženo jen vzácně.
Zdá se, že zemědělci osídlující okrajové oblasti neolitického světa hospodařili podle poněkud odlišných pravidel. Na méně úrodných půdách a v chladnějším prostředí jižních Čech mohly právě tyto odolnější plodiny představovat způsob, jak snížit riziko neúrody. Výzkum tak ukazuje, že periferie nebyly jen místem přebírání nových znalostí, ale také prostorem, kde vznikaly vlastní strategie přizpůsobení místním podmínkám.
- Ptáková, M., Hajnalová, M., Komárková, V., Šálková, T., Prach, J., Pokorná, A., Pták, M., Bumerl, J., Kuneš, P., & Vondrovský, V. 2024: New radiocarbon dates point to the early evolution of resilient agriculture among Central Europe’s first farmers. Radiocarbon 66(4), 750-760.
Nálezy obilek ječmene a pšenice Timofejevovy z jihočeských neolitických sídlišť. Foto M. Ptáková.
Co mohou archeologové od analýzy rostlinných makrozbytků očekávat?
- identifikaci pěstovaných plodin a planých užitkových rostlin,
- rekonstrukci stravy a využívání rostlinných zdrojů,
- studium zemědělských strategií a zpracování sklizně,
- poznání pastvy a krmení hospodářských zvířat,
- sledování obchodních kontaktů a šíření nových plodin,
- rekonstrukci každodenních činností spojených se získáváním a zpracováním rostlin,
- poznání dlouhodobého vývoje vztahu mezi člověkem, zvířaty a krajinou.
Analýza rostlinných makrozbytků je založena na systematickém odběru sedimentů z archeologických situací a jejich následném zpracování pomocí plavení a prosévání. Kvalita výsledků proto závisí nejen na zachování rostlinných pozůstatků, ale také na promyšlené strategii vzorkování odpovídající výzkumným otázkám. Nejvíce informací obvykle poskytují objekty spojené s ukládáním odpadu, skladováním, přípravou potravy, hospodařením se zvířaty nebo prostředí s výjimečným zachováním organických materiálů. Jsou-li vzorky odebrány a zpracovány vhodným způsobem, umožňují rostlinné makrozbytky rekonstruovat každodenní činnosti, hospodářské strategie i vztahy mezi člověkem, zvířaty a prostředím s mimořádnou úrovní detailu.
